2. dubna 2017

JARNÍ MUST HAVE

Do práce se chodí pro peníze, že? Tak bych si mohla něco za ty peníze taky koupit!
Uběhlo už zase strašně moc času, co jsem si udělala radost, vlastně naposled po vánocích. No a teď tu máme jaro a já dělala zase očistu skříně, pár věcí nafotila a dala na Votoč (jo já vím, že je to Vinted, když mě se to nový přejmenování prostě nelíbí), pár věcí zabalila do tašky a dám to opět charitě a dokonce jsem našla pár věcí, který zdědí můj mladší brácha, takže je nutno doplnit zásoby!

28. března 2017

PODPRSENKY BEZ KOSTIC

Jakožto fanoušek do všeho, co se zdraví týče se zajímám i o nošení zdravýho oblečení a prádla. Jedním z nich jsou podprsenky.


19. března 2017

JEN TAK, ABY ŘEČ NESTÁLA...

Od podzimu se potýkám s jednou vážnou věcí a tou je práce. Do teď jsem neměla štěstí a to jsem vystřídala už tři zaměstnavatele. U toho posledního jsem si začala myslet, že budu konečně odměněna za šílenej půl rok, ale ono i tak ne. Nevím, asi by vesmír nebyl v rovnováze, kdybych já měla normální práci, proto se mi daří podepisovat smlouvu (a nebo nepodepisovat) s úplnýma debilama...
No ale krom tohoto je můj život vlastně fajn. Mám strašnou radost z jara! Akorát ho nestíhám prožívat tak, jak bych chtěla a měla, ale s tím už nic moc nenadělám, ale i tak mi to dělá dost velkou radost. Začínám plánovat výlety a dovolený a léto a tak prostě, akorát mám z léta depku, bojím se, že budou zase ty hrozný vedra a já to prostě nedávám, já budu radši žít v mínus dvaceti, něž mít čtyřicet ve stínu.
Rostou mi citrony ostošest, což je super, ale nevím, jestli to ta větvička všechno udrží, tak uvidíme, už jsme ji museli totiž přivázat. Pilea se taky rozrostla, nestíhám ji přesazovat a věnovat jí nový domečky.

12. března 2017

V POSLEDNÍ DOBĚ...

... nemám moc času psát a když už ten čas mám, tak se mi nechce. Trochu mě opustila ta "psací" nálada, díky které všechno vzniká. Možná je to tím, že je jaro. Jaro je pro mě totiž taková pozitivní a natěšená událost a mě se nejlíp tvoří v opačným případě. 
Každopádně do lesa jezdím každej víkend. Od tohoto roku jsme jen jednou nebyli, jednou jsme les vynechali a myslela jsem, že pomalu umírám. Naštěstí mě ale udržela při životě naše zahrada, kam už konečně můžu zase začít chodit, i když bahno se jen tak nevzdává...
Takže dneska v rychlosti jen pár fotek z mýho nejoblíbenějšího lesa. Mám k němu respekt a totální uznání, vyrůstala jsem v něm a miluju ho. Je to moje svatyně, moje svatý místo, šťastný místo. Je plný vzpomínek a té nejlepší vůně na světě!

1. března 2017

ZLÍN: VÝSTAVA MINERÁLŮ + MINIRECENZE NA PRAŠÁD, MR. COFFEE A KAVÁRNA TOVÁRNA

Zlín mám moc ráda. Oblíbila jsem si ho hnedka na poprvý, když jsem tama projížděla na dovolenou a zamilovala jsem ho, když jsem tam na podzim roku 2016 jezdila pracovně každej tejden po jeden měsíc.
Je fakt, že architekturou je dost jednoduchej a možná i nezajímavej. Nebo aspoň pro brňáky. V Brně se mísí opravdu velký množství stylů i barev a to dokonce i na jednom místě. Já to právě moc nemusím a třeba náše hlavní náměstí, náměstí Svodoby je toho příkladem. Prosklená budova vedle renesanční napojující se na komoušskou banku. Tak to prostě v Brně je. Ale pak tu máme ulice, nebo rovnou i čtvrtě, kde nic takovýho nenajděš a vše hraje v jedné tónině, třeba takový Černý Pole, který jsou nahoře dost funkcionalistický a dole renesanční, nebo část Úvoz. No hold jak říkám, Brno je architekturou dost posetý a každej tu najde kousek něčeho, co má v oblibě.
Ve Zlíně tomu tak není. Zlín je dost organizovanej a jednotnej. Paneláková oblast  je prostě na jednom místě, jinak jsou všude domečky. Kolem hlavní třídy jsou to samozřejmě Baťovy domky a domy, takže pokud nemáš šanci opustit ve Zlíně "centrum", tak nic jinýho než cihláče neuvidíš. Naopak na okrajích jsou zas různý samostatný domky se zahradou a ty stojí za zkouknutí, páč najednou máš pocit, že tohle nemůže být Zlín.