19. ledna 2017

CO MAJ HEZKÝHO V JYSKU

To jsem tak jeden večer neměla moc co dělat a tak jsem brouzdala po netu a koukala se na bytový doplňky, páč to já ráda. No a vzpomněla jsem si na Jysk.
Přijde mi, že Jysk je dost opomíjená a zapomenutá značka. Oukej na jednu stranu, kdo by tam taky chodil, když neumí pořádně prezentovat svoje zboží? Je fakt, že Jysk obchody vypadá strašně. Nemají uspořádání, styl a ani nápad jak ty super věci využít a dostat je víc do podvědomí lidí. Zkrátka chybí jim visual merchandising, a to zatraceně hodně...
Jysk mám hodně ráda a když něco nemaj v Ikea, jedu tam. Nebo někdy jedu přímo tam, jinde vlastně nenakupuju (když neberu eshopy).

Vybrala jsem odtam pár kousků, který mi příjdou hodně stylový, zajímavý, no zkrátka takový, že si budeš říkat "tohle je z Jysku jo?" :)


14. ledna 2017

KOSMETICKÝ ŠTĚTCE ELF

Když jsem hledala kosmetický štětce, měla jsem jeden jedinej požadavek: štětiny nesmí bejt ze zvířat! Nepřežila bych, kdybych si měla stíny na oči nanášet ze srsti veverky, nebo z nějakýho jinýho zvířete. A tak jsem si objednala štětce od Elf.

2. ledna 2017

REKAPITULACE ŠESTNÁCTKY

Jako každej rok i tento udělám takovou malou rekapitulaci roku uplynulýho. Ráda věci sesumírovávám a dělám za nima takový resumé, abych to mohla celý ohodnotit. Pomáhá mi to si věci uvědomovat a dělat si v nich - v hlavě - v životě - pořádek.

28. prosince 2016

POVÁNOČNÍ NESMYSL

Po minulým příspěvku bylo víc než jasný, že potřebuju oddych. No a taky jsem si ho užila a vlastně ještě užívám.
Vánoce přišly a zase odešly. Ta správná nálada na mě nepřišla a mě to štve. Co ale nadělám, už nejsem malý dítě a hold to budu muset spolknout. I tak jsem si je ale v určitým světle užila. Strávila jsem asi poslední vánoce s našima a druhej den jsme se celá rodina sešli u bráchy. To bylo super, každej rok totiž chodíme k babičce a protože má brácha novej byt, tak se to tento rok udělalo u něj. Příští rok bych to chtěla udělat u nás, aby se to tak pěkně točilo :)

16. prosince 2016

NEMÁM ČAS, ALE MÁM DEPKU

Je před 7. hodinou ranní. Čekám, až mi trochu vychladne kafe. Sedím v županu v úplně tmě. Jak je možný, že je taková tma? Vždyť je ráno!
Fakt. Tma jak kdyby byla půlnoc.
Obvykle vstávám dřív, kolem čtvrt na 6, ale dneska ráno nemusím venčit, tak jsem si trochu protáhla spaní. To já ráda.
Kafe trochu vychládlo, usrknu si a měla bych se chystat do práce.
Nerada chodím do práce. Každej ti na to řekne "a kdo jo?", ale já mám k tomu odpor. Teď to vypadá, že jsem neschopnej člověk, co se rád doma válí. No opak je pravdou, miluju, když mám co dělat, ale musí mě to bavit. A je to klíč ke všemu. Práce mě ještě bavit nezačala. Nepracovala jsem zatím nikde, kde by to fakt byla zábava, kde bych dělala něco, co mě baví. Kam bych se třeba i těšila. Vždycky je to o tom musíš. A já nesnáším, když něco musím.
Práce mi bere můj život. Zabírá veškerej čas, a pak, když už ten čas máš jen pro sebe, je ho málo. Nemám čas na svoje koníčky. Nemám čas se rozvíjet. Nemám čas se socializovat, chodit někam s někým, někdy nemám čas jít ani nakoupit, vyzvednout blbou poštu, zajít k doktorovi, ...
Cítím se jak robot. Furt dokola to stejný. To stejný, to co mě nezajímá a do čeho vkládám svou energii. Energii do cizích projektů, který jsou mi šumák. Jen pro peníze.