19. února 2017

SMETANOVÝ TĚSTOVINY

Potřebovala jsem rychle udělat nějakej oběd, a tak jsem smíchala, co jsem doma našla. Výsledek stál za to.

14. února 2017

ČÍM MÍŇ MÁŠ...

Ušla jsem dlouhou cestu, abych mohla mít v hlavě to, co mám. Naučila jsem se těšit se a mít tu pravou, ryzí radost z věcí, který nejsou materiální. Teď, když se mě někdo zeptá co mi udělá radost, neřeknu novej iPhone, kabát, boty či snad rtěnka. Řeknu výlet, večer s kamarádkama v oblíbený čajovně, procházka lesem a klidně i odpovím, že to, že jsem/že můžu bejt doma.
Možná jsem k tomu měla sklony odjakživa, páč si od svýho dětství neustále dělám systematický pořádky ve věcech, oblečení, knihách, no zkrátka ve všem. Mám plány, seznamy a to je dodržovat nemusím, nejsem ten typ, co si je píše, páč je potřebuje, páč prostě když je nemá, má chaos a nezvládá to. to já ne, já je mám, páč to tak cítím. Hodněkrát na ně zapomínám a jsou mi na nic, páč je prostě nepotřebuju, ale cokoliv mám v hlavě, napíšu si to. Proto si tak mimo jiné zakládám na kvalitních diářích a kupuju je v předstihu.
Každý roční období si dělám pořádek ve skříni. Ne proto, že tam mám bordel, ale proto, že vytáhnu všechno, na všechno se podívám a rozhoduju se, jestli to nosit budu, jestli se mi to líbí a jestli to vlastně využiju. Díky tomu mám neustále prázdnou skříň a nosím jen to, co opravdu chci.
Jasně, tady se přímo nabízí otázka: to musíš asi pořád něco dokupovat, že?
No opak je pravdou. Už jen z důvodu toho, že mě to nebaví, tak prostě nechodím nakupovat. A když jdu, tak kupuju fakt to, co potřebuju, páč když už jdu do obchodu a něco se mi fakt zalíbí, hnedka a to opravdu okamžitě se mě zmocní myšlenka "potřebuju to?".
Pointou tohodle je toto moto:


Když jsem toto viděla, úplně jsem zkoprněla. Totální pravda. Nechutně totální pravda. A víš ty co?
Nesnesu ani pomyšlení na to, že by mě někdo či něco vlastnilo. Jakmile cítím náznak tlaku, utíkám pryč. Potřebuju bejt volná a tohle je taková pravda, že jsem ráda, že se jí vlastně řídím, i když jsem ji objevila vlastně až teď. 
A tak to je. Znova se o sobě dozvídám další věci. Jak osvobozující! A zábavný! 

7. února 2017

KDYŽ K NÁM DOMŮ ZAVÍTÁ SLUNKO

... tak oslavuju!
Zima mi nevadí, spíš vyloženě nesnáším vedra, ale co mi vadí na zimě je ta neustálá tma. Resp. u nás šedo. No a když se najednou objeví sluneční paprsky, mám hnedka jinou náladu a všechno u nás ožije. Kytky se začnou natáčet, doma je světlo a teplo, Nero se vyhřívá jak na koupáku a já jen sedím a nechávám na sebe sluneční paprsky jen tak svítit. Řekla bych, že si to prostě všichni užíváme.

27. ledna 2017

NAKUPOVACÍ NESMYSL

Musela jsem o tom napsat, prostě musela. Shopping články mě absolutně nezajímají a nečtu je, tak snad si někdo přečte ten můj :D
Proč teda o tom vlastně psát, když to sama nemám ráda? Jeden prostej důvod tu je. Nebyla jsem na nákupech dobrýho půl roku! A podle mě je to vlastně událost, páč jsem vylezla z nory a zašla do nákupních center (!!!) a mezi lidi. Musím ale přiznat, že jsem se na to chystala skoro dva týdny...
Ještě objasním situaci, proč vlastně nenakupuju. Jde o to, že kupuju věci, který opravdu potřebuju. Nechodím nakupovat, protože si chci něco koupit, chodím nakupovat jen, když něco potřebuju, když se mi něco rozbije, roztrhá a pak mám díru ve skříni. Já mám totiž hodně málo věcí na oblečení. Očistu skříně dělám pravidelně 4x ročně, vždycky na novou sezonu a vždycky něco přehodnotím na stav "dlouho jsem to neměla na sobě", tak to buď hodím na Vinted, nebo to dám, pokud to už není v tak dobrým stavu do charitativního kontiše. Díky tomu mám ve skříni opravdu jen to, co se mi líbí a co nosím.

První shopping dopo nastalo v týdnu se skorošvgrovou. Oběhly jsme město a protože jsme nebyly spokojený, tak jsme zašly ještě do Vaňkovky, kterou jsem navštívila snad po roce. Nesnáším obchoďáky, ale v ten den mi to nějak extra nevadilo. Sice jsme nesehnaly všechno, co jsme chtěly, ale něco jsme pokoupily (mám tepláky, triko, který je vzadu delší než vepředu, lehčí svetr, triko-šaty, kalhotky), daly oběd a jely domů.
Druhý shopping dopo nastalo o dva dny později s přítelem. Jeli jsme do ještě většího obchoďáku, Olympie, a tam jsem se teda dobře necítila. Sehnala jsem tam ale ve slevě svetr, kterej jsem sháněla a po kterým jsem pokukovala v Háemku, jenže stál litr, no a to néé. Ten můj stál třistapade, k tomu jsem se málem počůrala radostí, když jsem konečně našla khaki lak na nehty a sehnala jsem i vegan kuchařku.


23. ledna 2017

POLŠTÁŘE

Miluju polštáře! Nejen, že dodají interiéru takovou finální tečku v celkovým dojmu, ale lehnout si do nich, jo to můžu.