23. ledna 2014

...DOKUD NÁS SMRT NEROZDĚLÍ?

Taky jste někdy přemýšleli jak je možný vydržet s někým třeba takových 50 let?
Mě to tak nějak napadlo v pátek. Seděla jsem v hospodě a řešili jsme vztahy, lásku, věrnost. Teda řešili to borci (!) já jsem byla jediná osoba ženského pohlaví, která to slyšela a diskutovala s nima.
Docela mě zarazilo, jak o těchto věcech uvažují . No, spíš jsem se divila, protože uvažovali fakt dost stejně jako ženský. Dost rozumně a dost otevřeně. Ne, že bych tu chtěla hatit mužskou inteligenci, to fakt ne, ale prostě mě to příjemně překvapilo.


zdroj weheartit
Minulej víkend jsem byla u babičky a jen tak z ní vypadlo, že jsou spolu s dědou už 51 let.
Šmarja cožéé?!
Ono to jde?
Jak jste to vydrželi?
No...Normálně prostě.


zdroj weheartit

Jo, ono to asi fakt jde, ale nazvala bych to jistým druhem umění. Umění jednat a vycházet s lidma.

Jsem s přítelem 6 let a nenapadlo by mě, že bych měla chtít změnu. Chtít být s někým jiným s někým novým. Fakt mě to nenapadne, není důvod, nemám proč. Když myslím na budoucnost, tak je tam on. Nevidím tam nikoho jinýho a to bych klidně mohla. Proč taky ne? Mohla bych toužit, ale já jsem prostě spokojená. 
Já cítím, že to tak má být!
Divný, nemyslela jsem si, že to někdy řeknu právě já.
Jo jasně, že mi někdy chybí takový to flirtování, nabalování, poznávání nových a pěkných lidi, ale vždycky, když příjde na věc, tak mě něco drží zpátky. Něco mi říká nechoď na ten bar, ten borec je jenom hezkej, nic víc. To je asi jeden z těch sedmi hříchů či co.
Nevěřím na to ale.
Nevěřím ani na toho pravýho/tu pravou.
Jde jen o to najít člověka, kterej vás bere takovou/takovýho jací jste.
V normálu.
V nitru.
V duši.
V srdci.
Člověka, kterej vás takto prostě miluje. A to podle mě to slovo milovat znamená - brát člověka takovýho, jakej je. Nepředělávat ho, neměnit ho.
Když se ti na něm něco nelíbí, tak proč s ním jsi?
Myslím tím ty závažný věci, vlastnosti a věci, který jsou spojený s tím daným člověkem. Třeba nebyla bych s někým, kdo by mi zahnul. Ani jednou. Ani kdyby to byla "jen" pusa. Prostě ne. Ten člověk buď toho druhýho nemiluje, nebo to má prostě v povaze a dělat to bude pořád.
Nebrat, jdeme dál.
Myslím si, že klíč k úspěchu je nehledat dokonalýho partnera.
On totiž příjde sám.
Nebo ne?
Co myslíte?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)