16. ledna 2014

SPISOVATELSKEJ BLOK

No jo, čekala jsem, kdy to příjde.
Mám blok - nevím co psát.
A bolí mě šíleně hlava.
Jsem zvyklá psát každej den a málo kdy jeden den vynechám.
Baví mě to. Mohla bych se tím živit, kdybych uměla líp psát. Kdyby o to někdo stál.
Když jsem se v devátý třídě rozhodovala kam půjdu na školu, nevěděla jsem. Bylo to asi moje nejtěžší rozhodnutí v životě. Bavilo mě tolik věcí, chtěla jsem zkusit všechno. Bavilo mě sportovat, fotit, něco poznávat, někam jezdit, psát, nakupovat a tisíc dalších věcí. 
Teď se cítím úplně stejně jako před sedmi (!) lety. Školu mám sice dostudovanou už dávno, ale nevím, čím se živit. 
Vždycky jsem snila o tom, že budu brát peníze za to, co mě baví. Co nebudu brát práci jako práci takovou, ale spíš jako koníčka. Jako třeba sport nebo zpívání. Vždyť ti lidi dělají co je baví a ještě za to dostanou zaplaceno. To je jak kdybych dostala peníze za to, že jdu spát.
Sakra, to je dost hříšná myšlenka. Ehm :D
Strašně ráda bych chtěla za psaní dostávat zaplaceno. Vidím se v tom světle - ráno vstanu, hodím na sebe velkej huňatej svetr, vlasy do drdolu (a přitom budu vypadat hezky!), popadnu Maca a jdu.
Kam?
Do kafárny přece.
Sedím, piju si perfecto Espresso a píšu. V pauzách při přemýšlení se podívám z okna na kráčející lidi kolem, slunce mě hřeje do tváří a já se má fajn. Dělám něco co mě baví, naplňuje a co mám ráda.
Přesně takto se vidím už od svých mladých let.
Nikdy jsem nechtěla, nechci a snad ani nebudu muset otročit v práci od 8:00 do 16:30. To je u mě na zabití.
Jsem sice člověk plánovací - vedu si ty diáře, všechno musí být na svým místě, domlouvat se na schůzky musím minimálně den předem, abych si ten den mohla taktně naplánovat a co možná nejlíp zkombinovat - a mám ráda harmonogram, ale v tomto jsem teda dost vedle. Chci mít volnost, možnost se rozvíjet, vytvářet něco, za něčím si stát a něco budovat. 
Chci žít svou prací!


Jsem snílek.

Moje duše je umělecká, ačkoliv bez nadání, nebo nadání mám, ale nevím jaký. Je to dost zvláštní, protože u nás v rodině jsou právě umělci. Děda byl malíř, to stejný mamčin bratranec.  Další děda psal kroniky a básně. Prastrýc taky psal a druhej prastrýc byl architekt. Bratr maluje. Já neumím nic. 
Sice mi 4 učitelé češtiny nezávisle na sobě a aniž by se navzájem znali řekli, že mám nadání na psaní a že bych měla s tím něco dělat, ale... asi mi to nestačí. Asi potřebuju víc postrčit. Potřebuju si bejt zkrátka jistá, že je to moje parketa, že mi to fakt jde. 



No, takže můj blok asi skončil. Napadly mě další témata. Večer si sednu a zase budu psát.

Proč večer?
Mám pocit, že mi to líp jde. Mám ráda tmu, večery a ticho. Mám pocit, že nejsem rozptylovaná. 
Jinak se jdu chystat, mám sraz s nejkou a jdeme (snad) na oběd do Vegalité - dneska je tam falafel :)) 

Přeju hezkej den a dobrou chuť .)

13 komentářů:

  1. Taky jsem vždycky chtěla dělat něco, co mě baví. Mám po osmiletým gymplu, teď chodím na brigádu a opět nevím, kam si vůbec pdoat přihlášku, tak trochu by mě bavilo všechno a zároveň nic. Když už si vyberu, tak mě od toho někdo zrazuje -,- Baví mě focení, kreslení, DIY, čtení, fantasy, výlety, blbnutí a od všeho trochu :D To se pak blbě rozhoduje :))

    Králík v krabici

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo jo tak to mám dost stejný jako ty. Asi jsme pořád ještě děti :)

      Vymazat
  2. Nejsi náhodou blíženec? Sama na znamení nevěřím ani trochu, ale ověřuji teorii, kamarádka je blíženec jako prase a s tím sněním a tak to má podobné jako ty :D

    OdpovědětVymazat
  3. Jinak já naštěstí dělám to, co mě baví a snad se toho nebudu muset vzdát. jistě ještě pořád studuji, ale už teď pracuji v oboru, získávám zkušenosti a kontakty a snad se mi podaří se po VŠ upíchnout nastálo. A mám to štěstí, že mě při škole živí i můj koníček :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nene blíženec nejsem, jsem rak, ale to na mě nesedí vůbec.
      Jinak máš hodně velký štěstí, že děláš to, co tě baví a pokud už nějak trochu makáš při škole, tak nebude problém si sehnat práci na hpp ;)

      Vymazat
  4. To je moc hezká představa. Živit se tím, co mě baví. Přiznávám, že ač mám před sebou ještě pár let školy, v duchu kuju plány, jak toho docílit:)
    Ale držím ti pěsti, moc moc, aby to vyšlo! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To se musí naplánovat, protože nemůžeš čekat, že ti to samo spadne do klína :) Každopádně díky, třeba se na mě usměje štěstí a na tebe taky! :)

      Vymazat
  5. Ahoj, jsem na tvém blogu prvně (VV rulezz), tak o tobě nic nevím a snad nebudu uplně mimo mísu, ale jednak když si vezmeš, kolik hodin (+- většinu produktivního dne) strávíš v práci, JE POTŘEBA, aby tě práce bavila, jednak ČR je dost malej rybníček, když se chceš živit psaním (novinařina je asi snazší). Jestli chceš psát a jestli chceš tip, tak koukni na zdarma kurzy psaní René Nekudy, knihy o teorii psaní mají i v knihovně, ale hlavně to musíš zkoušet. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, díky za reakci. Vůbec nejsi mimo mísu, absolutně s tebou souhlasím. Jinak díky za tip, mrknu na to ;)

      Vymazat
  6. Ahoj t samé mám já, střední jsem studovala umění, ale byla to soukromá a já jsem zjistila, že jsem šlápla vedle, když jsem šla na střední, tak v Praze moc uměleckých škol nebylo a kort na design, proto jediná škola co jsem našla byla soukroá umění a managemtu, ale ůrovne učení nic moc...to mě štvalo.Jsem učenlivá a tvořivý člověk...a ted jsem zkončila na vysoký škole obchodní na leteckým provozu.BAví mě to děsně moc hlavně vim, že to je k něčemu dobrý ! jsem hodně umělecký člověk odd mala, 13 let hudebky mam zase, ale co s tím ?? malovat umím a estetické cítění mam taky....ale ted jsem akorád zkončila u blogu, který mě mmochodem moc baví, ale chtěla bych to nějak pusunout dál.Třeba navrhnout svoji značku nějakých věcí.....ale jak ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono jde o to, že do toho musíš jít na 100%, protože když se do toho pustíš na 99% tak to nezvládneš. Zkoušela jsem vést e-shop s kávou. Ačkoliv se to lehce řekne, že e-shop je jednoduchá věc (což na jednu stranu tak je) tak to všechno okolo a vůbec to založení a tak je tak nákladný (nemyslím finančně), že jsem to i přes veškerý kontakty, který mám jsem to nezvládla, ale nelituju toho, byla to životní zkušenost, takže jestli máš nadání a chtěla by sis něco založit, musíš do toho jít na 100% a ono to půjde. Držím palec ;)

      Vymazat
  7. Moje duše je umělecká, ačkoliv bez nadání, nebo nadání mám, ale nevím jaký. - Jakobys mi mluvila z duše.. čím to? :) Mimochodem máš krásný blog! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím v to, že jsem se ještě nenašla a zkouším co to dá. Ono to totiž jinak ani nejde. Třeba to máš podobně :)
      Mimochodem díky moc, jsem ráda, že se líbí ;)

      Vymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)