SVĚT SE MĚNÍ A MY S NÍM

ledna 10, 2014

Dnešní doba je hektická a zbytečně uspěchaná. Měli bychom se zastavit a chvíli se rozhlížet. Co se to vlastně s tou krásnou, barevnou planetou, plnou dobrých lidí vlastně stalo?
Za všechno může čas!
Všichni se mění, ale snad nikdo nedokáže říct, jestli k dobrýmu nebo ke zlýmu, protože všechno zlý je k něčemu dobrý a naopak. Jako příklad nám poslouží dnešní medicína. Lékaři dokáží vynaleznout léky snad na všechny nemoci.
To ovšem znamená, že pár desítek let budeme prakticky nesmrtelní, že?
Nebudeme. Budeme umírat ještě dřív.
Proč?
Aby byly peníze!
Brala jsem kapky na kašel. Člověk si řekne, že si je dá pár dnů a bude v cajku. A proč by taky neměl být? Od toho přece léky jsou, ne? Jó to jsem si taky myslela. Ráno u snídaně jsem si jen tak četla příbalovej leták - ráda si při jídle (když jím doma) čtu nebo se koukám na seriály - a ejhle! kolonka vedlejší účinky: ospalost, tlumená aktivita.
No, nebudu tu popisovat jak moje následující dny vypadaly. . .
A tak se ptám, pro to vůbec někdo dělá?
Proč to někdo schválí?
Proč to někdo vyrobí/vymyslí?
Proč lékaři lidem pomáhají a zároveň ubližují?
Když moje babička před třema rokama skoro umřela na mozkovou mrtvici (bylo jí 73) a já byla u toho, ptali se mě doktoři co bere za léky.
"Žádný."
"Hm tak jí budeme muset dát to a to, no ale to je díky tomu na to a to ona by měla to, takže to jí dáme na to tam to a tak prostě."
Babička se díky rychle zavolané záchrance z toho dostala, ale musí brát do konce života každej den +- 5 léků.
Na co?
Jeden na ředění krve, druhej musí brát kvůli prvnímu, třetí kvůli druhýmu atd atd.
Hnus.
Nechápu to.
Odteď si čtu příbalový letáky.
...
Čas je náš nepřítel.

Nebo přítel?
Jak chcete.
Když se podívám o pouhých 7 let zpátky, chce se mi i brečet. Byla to doba, kdy jsem dostala svůj první mobil značky Bosh, kterej měl dvě barvy, vysunovací anténu a obří tlačítka.
Dneska mám iPhone.
Nechápu to. Zase.
To je strašně rychlý!
A nejhůř jsou na tom knížky.
Hrozně moc často vidím lidi, jak mají ty ... no... ani nevím jak se to jmenuje sakra. Prostě tablet na knížku no. To bych ruky trhala. To je pro mě tak neuctivý, že kdybych si měla takto koupit knížku, tak asi umřu studem! A je mi jedno, jestli to byl student a četl si materiály nebo to byl pracující občan, kterej si četl ten blábol "50 Shades of Grey" či jak to je... Já jdu do knihkupectví ráda (do knihovny ještě raději). Někdy tam jdu jen tak. Čuchnout si ke knížkám, podržet je v ruce. Osahat je. Aji na škole - všichni si materiály posílala na mejl, ale já jsem si to musela přepsat a mít to prostě na papíře. Nejlepší jsou ovšem antikvariáty!
Jsem ráda za to, že nejsem tak "zkažená". Miluju knížky a nejvíc ty moc moc starý. Miluju básně od opilých, smradlavých básníků, miluju obrazy od vyvržených malířů a miluju hudbu od kokainových králů.



Jsem ráda za to, že mám kámošku, která mi hlásí, když něco škodlivýho najde v potravinách (naposledy Aspartam a díky tomu nežvýkám žvýkačky).

Jsem ráda za to, že mě vychoval bratr a že jsem díky tomu trochu víc otrkaná, že jsme každej víkend a každý prázdniny jezdili na chatu, která byla v lese, že jsme si hráli celej den venku, že jsme dělali to, co normální děcka dneska už nedělají, že když mě píchla vosa (jednou mě jich píchlo 12 zároveň) nebo když jsem měla klíště nebo když jsem si rozbila koleno se z toho nedělala věda jako dneska, opláchlo se to vodou a jelo se dál.
Lituju těch chudáků, kteří se chytli těch novodobých věci a myslí si, jak jsou drsní, jak jsou in.
Směju se jim.
A díky tomu si váží sama sebe.
Měli byste taky .)

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Mluvíš mi z duše.
    Léky jsem dřív jedla jak na běžícím páse. Trošku mě zabolela hlava a už jsem do sebe cpala růžovou pilulku. Po tom, co to mýmu tělu udělalo a skončila jsem na kapačkách (byl to jenom fyziologickej roztok) jsem si prášek nevzala a ani nevezmu. V tom už jsem utvrzelá. Když mě něco bolí, najdu si bylinku, která na to pomáhá. Když mi diagnostikovali únavovej syndrom, místo abych brala ty hnusy, co mi předepsali jsem si dala 3x denně med se skořicí a hele, za 14 dní mi nic nebylo. Úplně na stejným principu jsem si dokázala vyléčit i srdce, místo abych do smrti zobala Lexaurin, kterej mi měl zpomalit tep.
    O knížkách ani nemluvím. Miluju knížky a za nic jinýho ani neutrácím. Představa, že bych měla knížky ve čtečce knih. Fuj! Ani bych si k nim nemohla přičichnout, osahat si je.
    Možná by bylo lepší, kdyby se lidi vrátili zpátky do jeskyně. Vážně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zřejmě jsi můj člověk .)
      Díky za koment.

      Vymazat
  2. pěkně napsaný wázinko .))

    OdpovědětVymazat
  3. Proti čtečce nic nemám, sama ji mám a čtu v ní většinu. Knihy miluju, ale dokážu přečíst knihu o tisíci stranách za tři dny, takže bych se nedoplatila. Takže si kupujujen ty, co vážně stojí za to :) Nedokážu si představit, že bych na hory nebo někam táhla 5 bichlí, nebo si nacpala do kabelky Hru o trůny :D Knih máme ještě plnou půdu, takže už ani nejsou kam dávat :) A do svojí malé garsonky dám možná tak dvě police na knihy a šlus :))

    OdpovědětVymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)