25. února 2014

A CO KDYŽ JSEM SNÍLEK?

Jak málo se koukám na hvězdy - říkám si každej druhej večer, když venčím Nera.
A je to sakra pravda!
Žiju, ale málo vnímám.
Mám pocit, že když jsem byla dítě, tak nějak jsem všechno prožívala intenzivněji a brala jsem jako samozřejmost to, co je dneska u mě vzácnost. Třeba jako chození na houby, jet jen tak do lesa, jít na kolo, bruslit a tak. Dneska si na to musím vyhradit místo v diáři, obvolat známý a pak se na to těším jak to malá. 
Možná je to tím, že mám povinnosti a musím si všechno ale úplně všechno obstarat sama. Možná je to tím, že jsem zapomněla jaký to je nic moc neřešit a prostě si jen užívat a nevnímat čas. 
A možná je to jen tím, že si neumím věci naplánovat tak, jak bych chtěla a jak bych měla. 
Nebo od všeho trochu.
Pak se zastavím a říkám si, že není možný, že mi je už 21 let (jo já vím, nic to ještě není) a já nic nestihla. Nikde jsem pořádně nebyla (Chorvatsko, Itálii, Tunis, Rakousko a Slovensko nepočítám) a nic pořádně nezažila. 
Já prakticky nežiju.
Přežívám.
A pak, až se zastavím znova, bude mi 40 a budu si říkat to stejný...



Doufám, že teda nebudu!
Doufám, že za sebou budu mít vybudovanou kariéru a to takovou, která mě bude bavit (!), budu mít v garáži tu motorku se kterou budu mít procestovanou skoro celou Evropu, milujícího a vášnivýho snoubence (nechci se vdávat) Nera, kterej bude už sice dáááávno pod kytičkama, ale chápete ... a budu mít hezkej, velkej, sluncem prozářenej dům s obříma oknama na kterým nebude hypotéka, protože bych měla špatný spaní. 
Joo to jsou ty sny.
Klasika.
Asi tak nějak jsem si plánovala budoucnost už v mých 5ti letech... Že toto všechno budu mít už ve svých 20ti - protože budu přece už velká holka néasi!


zdroj weheartit
Závidím děckám jejich naivitu. Jejich sny. Jejich představy.
Je to hezký.
Pak přijde bod zlomu a všechno je pryč.
Všechno si začnete uvědomovat a co potom?
Potom bude pozdě.
Držte se všichni svých snů a nenechte nikoho a nic aby vám je zničil.
Je to totiž to jediný, co vám nikdo a nic vzít nemůže.
A dívejte se na hvězdy, je to potřeba! 

1 komentář:

  1. Hezky shrnuto. Občas si tohle taky uvědomuji. A pak se snažím si ten život pořádně užívat. A nebýt usmutněná protiva. Však se nám každému ty sny splní, více méně. Záleží na nás, jak moc se o to přičiníme. (btw taky si připadám stará, a že jsem nic nedokázala, a to jsem na tom věkově hodně podobně)

    OdpovědětVymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)