A ČÍM ŽE TO CHCEŠ BEJT AŽ VYROSTEŠ?

května 24, 2014

Sekretářkou!
Jo, fakt jsem jako malá chtěla být sekretářka nebo teda jak se dneska řekne spíš asistentka či administrativní pracovnice. Zkrátka kancelářská krysa!
S bráchou byla moje nejoblíbenější hra tzv. "na kancelář". Sedli jsme si k jídelnímu stolu naproti sobě, oba dva jsme měli na stole telefony (ne mobily, ale ty klasický, kde se čísla musela vytáčet) hromadu papírů, složek, obálek, razítka, kalendáře a diáře a bylo to. Zábava klidně na celej den. 
Chudák brácha ale, moc ho to nebavilo. Musel dělat, že mi jakože volá a něco po mě chce, nebo že je zákazník a chce se na něco zeptat. Já jsem si všechno pečlivě zapisovala, orazítkovala a schovala do složek. Hrozně mě totiž na tom bavilo to všechno třídit a mít to uspořádaný.
Ještě štěstí, že všechny ty kancelářský věci nejsou a ani nebyly moc drahý, páč mamka byla vždycky na mrtvici, když jsem s ní šla třeba na úřad nebo na poštu. Brala jsem si tam totiž vždycky všechno, co jsem jen mohla - od složenek, podacích lístků (který nesnáším vyplňovat, takže jsem si musela založit zákaznickou kartu České pošty), až po různý formuláře a dokumenty. Pak jsme musely jít do Vágnera (v Brně asi největší papírnictví), kde mi byla na můj popud nakoupena hromada kancelářskýho vybavení, abych ty nový "dokumenty" mohla někam dát a mít všechno systematicky uspořádaný.
No a pak jsem šla spokojeně domů, v ručičkách jsem si nesla slohy a připadala jsem si strašně důležitě, že něco takovýho nesu. Dokonce jsem někdy nosila i aktovku, jak to mají páni ouředníci
Zkrátka nechápu, co na tom je, ale mám to tak i do teď. 
Vím, jsem divná.
I když jsem chodila do školy, tak všechno muselo bejt roztříděný, podtrhaný, ve složkách a označený barevnýma (!) štítkama.
Když přišel ten čas a já si měla vybrat střední školu, jasná volba byla ta, kde se budu moct uplatnit v kanceláři, takže jsem si zvolila obor Veřejně správní činnost. 
Škola mě i celkem bavila, hlavně oba dva maturitní předměty což bylo právo a veřejná správa a věděla jsem, že toto budu chtít dělat i po škole, takže když jsem dokončila jazykovku a začala jsem s hledáním práce, netušila jsem, že vůbec bejt v kanclu je celkem obsazená činnost. 
Za nedlouho to budou dva roky, co jsem začala s hledáním práce a řeknu ti, můj milý čtenáři, že je vesmír ke mě dost nespravedlivej, neboť jsem svou šanci ještě nedostala a ani nevíš jak mě to štve!



Jsem ale od přírody velice temperamentní, hyperaktivní a obecně divokej člověk a hodně lidí nechápe, jak bych vůbec já mohla vydržet bejt zavřená někde 8 hodin denně, sedět a dělat něco na stole a na počítači. 
Upřimně - já to taky nechápu. Jednu dobu jsem si totiž myslela, nebo spíš jsem si nalhala, že to tak fakt není a hledala jsem práci, kde budu tak nějak akční. Tu práci jsem sice dostala, ale díky ní jsem si uvědomila, že to fakt není absolutně ani minimálně to, co bych chtěla někdy vůbec dělat, takže... mám se teď na prd. Bolej mě celý dny nohy, jsem naprosto vyprahlá a moje aktivita nemá šanci na uplatnění, neboť když přijdu po práci domů, tak si sednu a nemůžu nic. 
No a todle nejsem já!






Věř svýmu srdci a dělej to, co po tobě chce. 
Budeš se mít totiž fajn.
Jinak, čím že to chceš bejt až vyrosteš?
Pochlub se! .)

You Might Also Like

3 komentářů

  1. Já jako asistentka pracuji, je to fajn práce, mám taky vše roztříděné a ve všem pořádek :) A plat je taky fajn, takže si nestěžuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to se někdo má. Můžu jen tiše závidět .)

      Vymazat
  2. Já když jsem byla malá tak jsem chtěla být astronautem :))

    Zvu tě ke mě na giveaway o super náhrdelník, která probíhá na mém blogu :YOKO NGUYEN BLOG

    OdpovědětVymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)