DOSPĚLOST?

června 11, 2014

Na toto téma jsme vedly diskusi s nejkou jeden pátek odpoledne ve Trojce. Vzhledem k tomu, že je toto dost aktuální téma u mě, rozhodla jsem se tu vypsat. 
Klasika, že?
Tak.
Položím ti zcela jednoduchou otázku: Co je to dospělost?
...
..
.
Víš?
Já ne!
Mám pocit, že mám schizofrenii. Že žiju ve dvou světech...
První svět je asi fiktivní. Je to asi zřejmě iluze toho, jak jsem si myslela, že to bude. Jak jsem si myslela, že to se mnou bude. Myslela jsem si, že budu mít práci, která mě bude bavit, do které se budu těšit, kde nebudu brát práci jakože práci. Kde třeba nebudu muset chodit ani do práce každej den od 8 do 4, ale kde budu odměňována za určitý "dílo". Jak to bejvá v uměleckým kruhu zkrátka. Kde budu mít čas na to žít. Kde bude život tak nějak pomalu plynout a né ubíhat.
Furt doufám, že to tak je a že to tak bude.
Druhej svět je asi zřejmě realita. Realita toho, že když chceš přežít, musíš obětovat všechno. Musíš chodit do práce, kterou ve většině případů nesnášíš, necháváš si všechno líbit, nemáš čas ani doma vysát a to jen kvůli tomu, aby se ti jednou měsíčně na účtě zobrazilo: "Váš aktuální stav: 15 000,-". 
Například.
Realita je ale co? To žití, ty starosti, ty věci, bez kterých to tu prostě nedáme? Bez kterých by tento svět a toto žití neexistovalo?
Pff.
Otrava. 
Nechápu realitu.
Dospělost je tím pádem asi to, že potlačíš svět první a vstoupíš do světa druhýho.
To je v mým případě dost hrozný, neboť já si prvním světem kompenzuju ten druhej. Nejvíc se to projevuje, když mám volno. A taky ráno. Udělám si to kafe, zasednu za pc a prostě to jede. Najednou se ocitnu někde jinde. Nevím, jak to mám vysvětlit, ale prostě nejsem tady. Nacházím se v nějaké jiné sféře.
Ne, fakt si nejedu na houbičkách či jiných zvěrstvech.
Hudba, kterou si pustím, mě tak odzbrojí, že přemýšlím jen nad psaním a tím mým světem. 
Jsem teda dospělá?
...


V určitým věku jsem cítila, že už je na čase začít chodit do práce a žít jako každej druhej normální člověk. Po půl roce mě to přešlo a do teď se mlátím do hlavy, proč jsem sakra nešla ještě na nějakou školu, proč jsem se tak brzo odpoutala od rodiny a proč jsem se tak brzo snažila dospět?
Já nejsem dospělá, to ani omylem! 
Ani nechci bejt a ani se tak necítím. 
Když se mi někdo zeptá, kdy budu mít dítě, tak se jen zasměju a řeknu: "Já nemůžu mít dítě, když jím sama jsem". 
Je to tak. 
Cítím se jako by mi bylo pořád tak 17. Já jsem se zasekla, ale život valí dál. 
A já to nestíhám.
Ty snad stíháš?


Já si chci zachovat to dítě uvnitř mě, který mě nutí dělat věci, který by normálního dospělýho člověka neměly napadnout a snad ani nenapadají. 
Často se mi stává, když jedu šalinou a poslouchám písničky mám chuť si prostě stoupnout doprostřed a začít zpívat. Nebo večer, když je tma a já jdu sama někam, mám chuť si hrát na cizince a ptát se lidí na nějaký věci. 
Jen tak. 
Nebo když jsem někde s kámoškama a mám zrovna tu náladu, tak schválně házím pohledy na nějaký muže, jen abych si zvýšila sebevědomí. Abych se cítila aspoň jednou za nějakej čas fakt chtěně. 
Zní to divně, já vím. Je to prostě some kind of wildness inside of me
Ne, nešlo to napsat česky, takto mám pocit, že jsem vystižená. Mimochodem - wild spirit si nechám vytetovat, nesmím totiž zapomínat na to, co jsem!
Jsem roztržitá osoba. Přemýšlím nad věcima až moc rychle. Mluvím rychle. Někdy až tak moc rychle, že ani nevím, co jsem řekla. Prý mluvím i dramaticky. 
Nechápu. 
V duši mi jede jakejsi strojek, kterej mi říká "není čas ztrácet čas!" a já prostě jedu. Kamkoliv. 
Když mám volno, stejně musím něco dělat. Najdu si cokoliv, jen abych mohla něco dělat. Rychle gestikuluju, mám toho zkrátka moc. A vyhovuje mi to. Lidi mě znají jako hyperaktivního, divokýho člověka. 
Tak nač se měnit? 



Nesnaž se změnit. 
Prosím.
Nesnaž se o to jen proto, že to po tobě někdo chce. Že je to vyžadováno, i když na to máš věk. 
Hahaha mít na něco věk je dost vtipná věc. Máme snad věk na to všechno, co se kolem nás děje?
Nemyslím si.
Zachovej si být dítětem, pokud to jde. Je to ta nejpřirozenější věc o kterou se můžeš pokoušet. 
A nesnaž se bejt dospělá osoba, přijdeš totiž o to nejčistší.

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Úplně bezvadnej článek! Jako by mi mluvil z duše. Myslím, že "správná" dospělost by měl být zkloubení dětské bezstarostnosti a veselí s "mocí" dospělého...Jako dítě jsem strašně záviděla dospělým, že můžou všechno dělat sami (cestovat, řídit svůj život atd.) A teď dětem závidím jejich bezstarostnost a taky ten způsob, jakým se dívají na svět...spravedlivě a tak strašně hezky a zajímavě, není jim lhostejný, opravdu mají zájem...kéž by to šlo dát všechno dohromady... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to stejný a myslím, že nebudem jediný ;)

      Vymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)