VÍDEŇ

července 06, 2014

Kdo čte můj fejsbůk tak ví, že jsem byla v Rakousku.
Ona to byla dost vtipná akce, protože mi v pátek v 21:06 volal bratr, že jede v sobotu ráno do Rakouska, tak jestli nechci jet taky. Prvně jsem váhala, protože jsme měli v plánu grilovat a tak nějak odpočívat, ale nakonec jsem jela. Sice jsem byla ve Vídni několikrát, ale většinou jsem tam jela za nákupama nebo na vánoce na stánky. Nikdy jsem si zkrátka neprošla a hlavně nenafotila památky a jejich život tam.




První naší zastávkou byl Schönbrunn. To je prosím pěkně zámek, kterej se nejčastěji používal jako letní sídlo rakouských císařů. Název znamená něco jako "Krásný Pramen", neboť zde tehdy tryskal pramen čerstvé vody (= Schöner Brunnen) a tak ho začal nazývat císař Matyáš už v počátku 17. století. 
Později chtěl Karel VI. zámek předělat tak, aby byl ještě větší než zámek ve Versailles. Jeho dcera Marie Terezie ale neměla na předělávání čas, tak tento úkol přenechala svýmu oblíbenýmu architektovi a ten jej "upravil" do stavu, jak ho známe do teď. 
Co je ještě zajímavý, tak se tu v roce 1830 narodil císař František Josef, kterej tu trávil hodně času a vlastně tu i zemřel. 
V zrcadlovým sále pak hrál na piáno jako šestiletý Wolfgang Amadeus Mozart.
Čínském oválném kabinetě pořádala Marie Terezie tajné konference.
pokoji zvaném Vieux-Lacque zasedal Napoleon
V Modrém čínském salónu podepsal v roce 1918 císař Karel I. svoji abdikaci (konec monarchie).  
Ve Velké galerii zasedal v letech 18141815 Vídeňský kongres; dnes se tu pořádají při zvláštních příležitostech státní audience, ale klidně se tu můžete nechat i oddát. 
Zámek má 1440 místností a 200 kuchyní. Vnitřní vybavení je ve stylu rokoka (převážně bílé plochy s ornamenty ze 14ti karátového lístkového zlata) a zahrnuje i české křišťálové lustry a kachlová kamna.
K samotnýmu zámku s obrovským pozemkem patří i několik dalších budov, zahrad, atrakcí jako například Glorietta (vyhlídková terasa na areál a celou Vídeň), zoo, zahradní labyrint, pavilon pralesních rostlin, pouštní dům, muzeum císařských kočárů, zahrada korunního prince, dvorní pekárna a další impozantní stavby a úkazy. 
Když se sem vydáte, počítejte s výletem na celej den, protože je to všechno tak strašně obrovský a rozsáhlý, že nemáte prostě šanci to stihnout v reálným čase. My jsme tam byli skoro 5 hodin a to jsme byli "jen" na Gloriettě, v labyrintu a prošli jsme si tak nějak skoro  celej pozemek, takže jsme viděli prakticky ani ne půlku.


















Po této památce, která je zapsaná mimo jiné i v Unesco jsme se vydali do centra Vídně, konkrétně k domu, kterej je křivej. 
Znáte Hundertwassera? 
...
..
.
Friedensreich Regentag Dunkelbunt Hundertwasser (vl. jménem Friedrich Stowasser) byl grafik, malíř a architekt. Jeho obrazy jsou inspirovány přírodou, jsou velice pestrý - na mě možná i kýčovitý - a všude se objevují spirály a vlnky. Na jednom ze svých manifestů, protože byl velikej aktivista prohlásil, že v přírodě nic jako rovná čára neexistuje a chtěl ji zakázat. Díky tomu si vytvořil svůj "Hundertwasser Stil" a nic není prostě rovný. 
Jeho životopis tu psát nebudu, sama ho nevím, ale můžu jen říct, že byl žid a že umřel v 71 letech na lodi, když se vracel Tichým Oceánem domů. Svoje umělecký jméno si změnil v Japonsku, kde se prý líp vyslovovalo "Friedensreich" než "Friedrich" navíc prý "Friedensreich" znamená říše míru. Stowasser přestal používat již ve svých 20ti letech a přejmenoval se na "Hundertwasser" a Regentag (=deštivý den) byla jeho loď, kterou takto pojmenoval a na které několik let tvořil. Na její počest si toto označení přidal do jména. Poslední složenina jeho jména Dunkelbunt (=temněpestrý), což podle něj symbolizuje přírodu při dešti, „kdy jsou barvy sice tmavší a pochmurnější, ale zato pestřejší, vysvitne-li slunce“.
Hundertwasser je pro mě především symbol architektury a jeho domy jsou známé po celým světě a stojí dodnes. Jeden takovej je blízko centra Vídně, kde jsem byla už po druhý a pořád mě fascinuje. Zkrátka jako všechno, co není všední... 
Jak jsem již napsala, nic pro něj není rovný, takže ani podlaha, chodník, schody, okna. Je to celkem zvláštní a pro někoho chodit po hrbolatým chodníku není příjemný, ale to je zkrátka pan Hundertwasser.
Hundertwasserhaus je jedno z nejznámějších děl tohoto pána a původní funkce domu spočívala v ubytování sociálně slabších lidí, nakonec je spíše turistickou atrakcí. Naproti tomuto domu je tzv. Hunderwasser Village, která je postavená podle něj a nachází se tam jeho galerie, kavárna, je tam spousta obchůdků se suvenýrama a taky záchodky, kam se určitě jděte podívat.































Naší poslední štací bylo podívat se přímo už po centru. Nešli jsme za nákupama, ale fakt si to město projít, zastavit se u každýho známýho domu a trochu se o něm něco vědět. Vídeň se pyšní strašnou škálou starých budov a jsou na to patřičně hrdí. Místo toho aby ty starý domy zbouraly, jak se to dělá (že?!), tak je raději opravují dokud to jde a to se mi líbí. Možná i proto je tu tolik turistů.
No a tady moje kecání končí a můžete se začít kochat:
















































































































Tak doufám, že to na Vás nebylo až moc, ale ono vybrat ze 423 fotek ty, který stojí za to je celkem fuška. Hezkou neděli a určitě se do Vídně stavte, pokud jste tam ještě nebyli .)

You Might Also Like

0 komentářů

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)