LIES!

ledna 30, 2015

Krutý světe.
Jsi plný lží.
Nutíš lidi žít životy, který žít nechcou, ale který žít musí. A oni, ti nešťastníci, hledají svá útočiště. Pro někoho je to domov, pro jinýho je to objetí blízký osoby. Pro někoho to může být oblíbený místo...
Dobrý den, chtěla bych poprosit o rezervaci.
Cože?
No o rezervaci na sobotu.
Myslíte do Daguerreu?
No jasně.
Aha no to asi nepůjde, bar se rekonstruuje.
Cože?! Jak rekonstruuje?
No majitelé dostali peníze z EU a celý se to předělává. 
Ježišmarjá a jak to bude vypadat? Zachová se to?
No, právě že ne. Bude to nový a moderní. Krb ani vitrážový okno tam nebude. Aji knihovna zmizí. Vršek se celej zavře a budou z toho byty. Spodek bude normálně fungovat jako bar, ale bude vypadat jinak.
Prosííím?! Jako proč? Kdo to vymyslel? Já to tak nechci ale!!!
Já taky ne, ale já s tím nic neudělám, já jim to říkal, ale prostě bohužel...
A kam jako budu chodit?
No, to nevím.
No to já taky nevím! Proč mi berete moje oblíbený místo? A zrovna tak krásný místo? Já tam chodila tak ráda.
Já taky.
Bože to je fakt hnus toto.
Jó to máte pravdu.
Tady ale nic jinýho není! Nic tak úžasně hlubokýho s takovou duší.
Není no, já o tom vím.
Hm. Zkazil jste mi náladu a vlastně celej den a možná i život.
To je mi líto ale...
Lítost mi nepomůže, ale byla jsem ráda, že jsem vás poznala. Přeju vám, ať se daří.
Děkuji slečno, já vám přeji to stejné.
Stála jsem v tranzu. Do očí se mi nahrnuly slzy a do hlavy vztek, kterej vyžadoval prasknutí.
Nešlo myslet.
Nešlo existovat. Jediný na co se moje mysl dokázala soustředit byly vzpomínky.
Vzpomínky na naprosto nejdokonalejší místo.
Nikdo by tam nevešel, protože by ani nevěděl kam jde a tak by radši nevstoupil. To místo bylo naprosto oddělený od civilizace. Nikde žádná reklama, blikající banner, nic. Prostě vchod do neznáma.
Na zemi byly položený starý dřevěný parkety. Prostorem se táhla krásná, dřevěná knihovna se skleněnýma dveřma. Už při pohledu na toto sis připadal naprosto jinde. Jedna stěna měla klenutej strop, pod kterým se nacházel další prostor. Prostor stejně krutě krásnej jako všechno ostatní. Okno bylo vitrážový, zelený a byl tam vyobrazen had. Kousek od toho byl obrovskej krb. Na co nesmím zapomenout byly schody. Úžasně velký, dřevěný schody potažený rudým starým kobercem. Šlo se po nich vskutku skvostně. Nahoře pak byl daleko větší prostor rozdělen na několik pokojů. Jako celek šlo o epický byt, kde se v noci podával drahej absinth z láhve tvaru lebky.
Chodila jsem tam často, nebo spíš vždycky, když byla příležitost. A už nebudu. Vzali mi moje místo.
Musela jsem jít na balkon.
Zapálit si!
Chápeš to?!
Zmrzlou rukou jsem svíjela cigaretu, která mě v tu chvíli ovládala. Do uších mi zněla jedna z mých oblíbených a pokojně krásných, dekadentních písniček s názvem "Nothing can change this".
Kdyby tak teď ten, co mi to do uší zpívá věděl, že mi mluví (zase) z duše...

You Might Also Like

5 komentářů

  1. Tato skutečnost se ke mě donesla už pár týdnů zpátky a taky to nesu těžce. Daguerreu bude škoda jako prase.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To teda! A teď najdi něco aspoň trochu podobnýho ... :/

      Vymazat
    2. Podobnej interiér má snad jenom Valevil nebo Spirit bar :/

      Vymazat
    3. Ve Spiritu jsem byla, je to tam fajn, ale moc "nóbl" nebo jak to říct a do Valevilu se právě chystám, tak uvidíme .)

      Vymazat
    4. Valevil je moc fajn, pořád se chystám na tu středeční/páteční akci s burgrama :)

      Vymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)