3 ŽIVOTNÍ SNY

března 15, 2015

Včera v noci jsem nemohla spát.
Byla jsem teďka nemocná a včera jsem naspala 12 hodin přes noc a další dvě přes den. V 19. hodin jsem si dala kafe a v 23:30 jsem šla spát. No, usla jsem na hodinu a od 1 do 3 jsem čučela do tmy. V tom mě napadlo milion věcí. Tma je super na přemýšlení!
Začaly mě zase hlodat myšlenky typu:
"jsi šťastná?"
"děláš to, co chceš?"
"co vlastně chceš?"
atakdále.
Asi před měsícem jsme toto téma řešily v čajce s kámoškama...
Moje odpověď na otázku "co je pro mě štěstí" zní asi takto:

1. VLASTNIT KAVÁRNU


Mám snad k tomu něco dodávat?
Všechny moje sny, plány a blízká budoucnost se otevřou právě až splním tento bod. A že se na to těším! Všechno, naprosto všechno mám naplánovaný a všechno bude, jen potřebuju základní kapitál. Kdybych ho teď měla, nesedím teď tady a nepíšu tento článek. Šla bych realizovat.
Doufám, že to nebude trvat dlouho...



2. BYDLET V LESE/MÍT CHATU


Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem městskej typ. Miluju obchody, kavárny, restaurace, lidi všude kolem, bary, noční život, hluk z šalin a neumím si představit, že bych to neměla.
Oprava.
Už si to umím představit!
Když jsem byla malá, měli jsme dvě chaty.
Na jednu, která se nacházela přímo na Vranovské přehradě jsme jezdili vesměs jen v létě. Chata byla opravdu obrovská, vlastně možná až tak moc, že ji nešlo využívat jako celek. Ležela v lese ve strmým kopci pod kterým byla právě ta přehrada, takže jsme byli pořád u vody. Koupali jsme se celý dny. Nic moc jinýho tam ale dělat nešlo. Chata i přes svůj velkolepý pozemek a potenciál byla pro nás k ničemu. Jezdili jsme se tam fakt jen koupat a jezdit na lodi. Na kole se tam jezdit nedalo, všude sousedi, takže soukromí skoro žádný, když nám došlo máslo, museli jsme nastartovat auto a jet asi 15km kamsi a nebo na lodi, kde to sice bylo super a člověk si připadal tak nějak zvláštně, ale když to trvá přes hodinu, tak se to pak moc nedá...



Druhá chata byla ta chata. Nacházela se celkem kousek za Brnem. Jelo se k ní přes vesnice až úplně nahoru na kopec do lesů. Byla schovaná a nikdo, kdo to tam neznal, tak tam nešel. Nebylo prostě proč, byl tam jen les. Pokud jsme viděli dva lidi za týden, byli to maximálně houbaři.
Tady na této chatě jsem strávila dětství. Tady se mi staly všechny možný úrazy, všechny možný karamboly, tady se do mě vpisoval život.
Nejlepší na tom všem byl ten les.
Představ si, že ráno vstaneš. Do toho rána, kde je ticho, líbezná mlha v dálce, máš husí kůži, ale přitom zima není. Otevřeš dveře a všude jen les!
Když jsem tam na podzim po asi 15ti letech přijela /chtěli jsme jít na houby a napadlo nás se tam zajet podívat/, všechny vzpomínky se mi vrátily a začaly mi markytně chybět. Vzpomněla jsem si, jak mě brácha vzal na záda a v noci jsme šli lesem, kde jsme došli k nějakýmu domu s elektřinou. Brácha mi dal do ruky baterku a řekl "sviť" no a já stála a svítila. On vzal sprej a začal sprejovat na zeď. Měla jsem strach, ale líbilo se mi to. Najednou jsem v dálce viděla světýlko. Když jsem mu to řekla, popadl mě pod pažu a utíkali jsme tmavým, černým lesem zpátky do chaty.
Nebo si pamatuju, jak jsme s bráchou vzali klacky a začali jsme píchat do vosího hnízda. Už prostě nevím proč, byly mi tak 4 roky. S úděsným křikem a pláčem jsem doběhla zpět do chaty a když mě mamka viděla, tak nechápala. Měla jsem na sobě asi 12 píchanců!
Vzpomínek na tu dobu mám děsně moc a strašně moc je miluju. Co bych teď za to dala, je znova prožít.
Když jsme o obě chaty přišly a já začala dospívat, vůbec mi to nechybělo. Právě naopak. Byla jsem šťastná, že trávím víkendy v nákupních centrech, pátky v barech a když mi babička řekla "nechceš jet s náma na houby?" tak jsem se jí prakticky vysmála.
Teď si za to liskám.
Dospěla jsem.
Chybí mi les.
Chata.
Příroda.
Když mám možnost a volno, jedu do lesa. Vezmu psa a jedu. Aspoň tady někam kousek, jen ať jsem v lese!



3. MÍT MOTORKU a CESTOVAT NA NÍ

weheartit

No jo, toto je zkrátka klasika...
Životní vášní a posedlostí po motorkách a zvlášť chopperových jsem získala právě na cestách na již zmiňovaný chaty. Cestou jsme míjeli dost motorestů, kde jsme se zastavovali právě jen kvůli těm krásným strojům. Já jsem na ně koukala s údivem a s obrovským respektem. Nikoho jsem se neptala a sedla jsem si za pár mašin a dělala jsem, že je řídím. Vousatým pánům v kožených vestách to vůbec nevadilo. Dokonce jsem i půjčovala i jejich helmy a lítala jsem po parkovišti jen tak.
Opět skvělý vzpomínky. Tam se to ve mě zakořenilo a já věděla, že až jednou budu velká, budu mít motorku a budu na ní jezdit jak jen to půjde.

Be free and just ride!


Toto jsou moje sny.
Můj život.
Moje přání.
Moje budoucnost!


Jaký máš ty sny/přání?

You Might Also Like

8 komentářů

  1. Krásné sny... a jeden z nich mám stejný - kavárnu.. Tu bych opravdu jednou chtěla a mám také jasnou vizi, jak by měla vypadat! :) Chatu nepotřebuji, jelikož bydlím v domě se zahradou a motorka potřebuje opravit :-D Tak hodně sil, přeji ti, ať se ti sny splní! :)) Skills of Art

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, snad se nám to oboum splní jak nejrychleji to jen půjde .)

      Vymazat
  2. Krásné a originální. U nikoho jsem zatím tohle neviděla :) Ta chata v lese.. to musí být bomba :)

    Life by Peggy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to si piš, to přeju každýmu to zažít! .)

      Vymazat
  3. Krásně napsaný. Kavárnu bych asi nezvládla vést, ale ta chata v přírodě by se mi také líbila. Jsem vesnická holka a bez přírody nedokážu fungovat. Jako největší sen ale mám pořízení nádhernýho ohaře. Buď výmarskýho nebo maďarskýho. To je prostě vysněnej pes a já doufám, že budu mít možnost ho mít.
    http://slawarehouse.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak pejska naprosto chápu. Celej život jsem snila mít dobrmana a už 4 roky to budou co ho taky mám. Je to báječný a miluju ho víc než sebe! Maďara máme za kámoše a jsou fajn. Snad se ho brzo dočkáš ;)

      Vymazat
  4. Chápu všechny body, jen ta kavárna. No, přijde mi, že snad každej druhej mladej člověk chce mít vlastní kavárnu. Jasně je to pěkný, ale znám pár těch, co si ten sen splnili a popravdě, není to sranda, pro bežnýho návštěvníka se to zdá jako bezvadná kavárna vedená mladýma lidma, která má styl a dokonce se něčím liší od všech ostatních kaváren, ale pokrýt náklady to už je to co, ten návštěvník nevidí. Největší problém jsou peníze, nájem, dostupnost, propagace. Atd, atd. takže jestli seženeš ten kapitál, tak přeji hodně štěstí a spíš si hleď dopředu. Ale oceňuji, že máš sny, to je důležité pro život. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem barista, takže vím do čeho jdu. Navíc všechno mám zajištěný (prostor za zcela minimální nájem), takže mít ten základ, už ji dávno mám a myslím, že díky všem těm zkušenostem na to mám :)

      Vymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)