10. června 2015

JINDE

A tak jsem jednoho dne šla s kámoškama, který jsem neviděla celou věčnost a se kterýma jsem chodila na střední školu (světe div se, ale už to jsou 4 roky, co jsem seděla před porotou a potila jsem ze sebe Babičku) na večerní kafíčko resp. na hrachovou polívku a kofolu (kofolu jsem neměla snad tisíc let a vůbec mi nechutnala).
Tadydlety setkání jsou vůbec stejně zajímavý. Vždycky očekáváš, jak se ten dotyčnej změnil a děsně se to řeší. Naštěstí my to moc neřešíme, prostě jsme kecaly o životě.



A to je právě ono!
Zjistila jsem při vášnivé konverzaci o budoucnosti, že je na čase se vdát a dokonce mít i dítě! S údivem jakto, že já toto neplánuju (a to to je o mně obecně známý, ale všichni i přesto doufaj, že se to zlomí - nechápu) jsem musela svoje životní stanoviska vyložit na stůl.
Plány typu otevřít kavárnu, bydlet v lese a ve volným čase jezdit všude možně na motorce spatřily údiv a nepochopení mých vrstevnic. Nejvíc asi šokoval fakt, že svoje volný chvíle trávím v lese a že jedu na dovolenou /pro normální lidi to napíšu takto: "dovolenou"/ do lesů a hor. A že kempuju, stanuju a vandruju.
Uvědomila jsem si, že jsem zkrátka jinde.
Vybočuju v zavedených plánech a rozumím si díky tomu s málo lidma. Ne, že bych z toho byla tak udivená, ale spíš je mi všech těch lidí líto. Mít v plánu (jestli tomu tak mám teda říkat) se vdát, mít dítě, pěknej domek se zahrádkou, v létě jezdit k moři, v zimě na hory a prostě normálně žít?
Neexistuje!
Vyškrtnuto z imaginárního deníku.
Kdo seš, že mi budeš říkat, že mám takto žít?
Kdo stanovil tady to normálno za ideu obyčejných lidí a postavil to dokonce na vrchol chtíče?
Kdo řekl, že takto to bude ok a takto ne? Kdo řekl, že ten, kdo to bude chtít mít jinak /jak ho to vůbec může napadnout?!/ bude divnej? A kdo je divnej s tím se prostě bavit nebudu, protože nechce to stejný co já. To normální.
A tak já ti něco řeknu. Jdi s normálnem do p*dele a už se nevracej. Já o něj vůbec nestojím. Nechci ho ve svým životě.
Být normální?
Nikdy jsem nebyla.
Nikdy nebudu.
Nechci být.
Jestli mi vadí ty pohledy? Ty řeči? Ty otázky?
Nevadí, až budou na stejné úrovni jako jsem já, pochopí mě. A pokud se tak nestane, nejsou hodni mě vůbec oslovovat.


Áve S.! .)

8 komentářů:

  1. To já jsem mluvila o Erbenovi teprve před rokem, ale je pravda, že na takové témata jsme už také zabrousily. Já neodsuzuji nikoho, jak chce žít, ale je pravda, že pro mě osobně je opravdu smyslem života mít rodinu..Nepovažuji styl života svatba - dítě - domek se zahrádkou za normální, nebo "tak jak by to mělo být".. ale stejně tak, jak chceš žít ty, chce žít někdo jiný právě stylem svatba - dítě - domek se zahrádkou... Prostě styl života, norma ne.. :) Ale naprosto tě chápu v životě v přírodě a snu vlastní kavárny :-)))) Skills of Art

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No hlavně jde o to, bejt šťastnej, že... Já prostě nesnáším věci, který "tak mají být", "tak je to normální" nebo "tak se to dělá" - to mě vytáčí děsně, ale já jsem rebel, beru to i trochu jinak .)

      Vymazat
  2. Až jednou přijde den, kdy se každý začne starat sám o sebe a naučí se respektovat ostatní, tak nám bude všem krásně. Ten článek mi mluví z duše. Všichni se tě ptají, co máš v plánu, co tě baví, chtějí znát tvůj názor. Přitom většina chce slyšet, že máš stejný plán jako oni, že tě baví jejich zájmy a že tvůj názor je naprosto totožný s tím jejich. A běda ti, jak to tak není. V tu ránu jsi divná a nenormální. Je fajn být divná a nenormální... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsi trefila! Je fajn, že mi někdo rozumí. Dík za tvůj komentář .)

      Vymazat
  3. Já to mám prosím úplně stejně, buď v klidu :) Letos mi bude 24 a slova jako dítě či svatba ve mně vyvolávají hrůzu (teda děti mám ráda, to zase jo, ale času dost). Myslím, že není nic špatného na tom, žít si podle svého. Jen mi přijde, že většina lidí se raději upne k tomu zajetému stereotypu. Ale zajímalo by mě, kolika lidem to vyhovuje.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi tak... Taky musím souhlasit, díky! .)

      Vymazat
  4. O Garpovi jsem teda mluvila před měsícem, ale mám to naprosto stejně jako ty. :D Na dovolenou jedu letos na Orlík do karavanu a na raftu na Berounku a strašně se těším. S přítelem jsem 5 let, ale na svatbu a děti ještě ani nepřišla pořádně řeč(jasně, jednou ano, ale ne v nejbližší době). Kamarádky to mají naštěstí zatím stejně, ale myslím si, že časem se naše názory na život budou rozcházet. Hlavně proto, že já jsem z té naší party jediná, která miluje psy, tůry, vesnice a lesy.
    Pěkně napsaný článek. :)

    http://slawarehouse.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to bychom si rozuměly ;)
      Jinak díky a díky za koment <3

      Vymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)