22. června 2015

RADOSTNEJ TÝDEN

Užívej dne, jako by byl tvůj poslední.
Teď ruku na srdce: kdo to tak fakt dělá? Kdo to tak vlastně vůbec může dělat?
Naše životy bývají zpravidla stereotypní a je potřeba je prosvětlit pár věcma, který jsou nečekaný. No a tak jedno pondělí jsem šla z práce netradiční cestou, protože jsem si chtěla koupit ty taktický kalhoty a kabelku. Po centru chodí dost lidí a já to ráda nemám. Když jsem zrovna procházela přes náměstí, napadlo mě, že si jeden týden budu psát, co mě potěšilo. Aspoň jednu věc denně.
A výsledek?

Můj týden radostí začíná v pondělí 15.6. kdy mi udělal radost tančící bezdomovec na hudbu, která hrála na náměstí Svobody. Bylo tam zrovna představení nějakých malých holčiček, který tancovaly. Pan vstal z lavičky, která byla hned kousek a začal si jen tak srandovně tancovat. Nevím proč, ale hrozně mě to tam někde vzadu zahřálo a dokonce jsem si nahodila úsměv a na každýho jsem se usmála.
Do teď mám ještě radost z nových kalhot. Ale to je radost koupená, ta se moc nepočítá.

V úterý to byl zákazník, kterej mi dal tisícovku a já neměla na vrácení. Sám se nabídl, že si to půjde rozměnit. Jak se vrátil, dal mi bonboniéru a nechal mi dýško. Gesto do teď moc nechápu/mohl to rozměnit bez té čokošky, že?/, ale poděkovala jsem mu a odešel.
V úterý mě ještě potěšila prodavačka v Husky, kam jsem si zaběhla pro karimatku. Dost mi pochválila tetování a dokonce jsem jí svou tatérku i doporučila. Pokecaly jsme o kérkách a bylo to prostě fajn.
Jo a v úterý jsem měla další koupenou radost. Jeli jsme konečně do Ikea pro matraci, spím jako člověk, jupí!

Ve středu jsem měla radost, že jsem udělala radost. A to babičce a dědovi. Spíš teda víc babičce, protože kromě návštěvy jsem jí udělala radost tričkem. Asi před týdnem mi volala, že si dlouho neudělala radost, nic si nekoupila, protože stavěli na chatě plot a nebyl čas a pak už ani peníze. A protože dělám v obchodě s oblečením, tak jsem jí jedno naše triko vzala a měla radost. I já.
Ve středu jsem měla ještě jednu radostnou chvíli. Vlastně to nelze brát jako chvíli, těší mě to totiž do teď. Měla jsem radost z příležitosti, která se mi naskytla. Kamarádka, která ilustruje dětskou knihu mi navrhla, jestli bych nevyužila svých psacích schopností a nenapsala básničku či povídku do knihy. Jestli se to bude líbit, budu vedená jako autor knihy a to je naprostá bomba!
Jo a taky jsem si koupila ešus, takže další položka ve WL odškrtnutá.

O čtvrtku musím hluboce přemýšlet. Byl to den naprosto obyčejnej a možná i trochu stresovej. Nic ale závratnýho se nestalo. Ráno do práce, kde poslední dobou moc lidí nechodí, takže jsem uklízela a řešila spíš svoje osobní věci, odpo jsem šla dom a předělávala jsem obývák. Zase. Navečer jsem ale zjistila, že se kousek od mojí práce bude otevírat už teď v červnu veganská pekárna a kavárna, kde budou mít jednu z mých oblíbených značek káv! Z toho jsem hodně nadšená a fakt se těším, až se tam zastavím. Přece jen se tedy něco našlo.

Pátek musí být sám o sobě radostný den. Vždyť končí týden a my dostáváme šanci dělat to, co nás baví a co dělat chceme. Radost přišla až odpoledne, kdy jsem měla radost z toho, že jsem doma. Oddechla jsem si a načerpala sílu víkendu. Došel mi papírek z pošty, tak jsem tam šla a došly mi kanady. Ovšem byly mi velký, takže z toho jsem radost neměla. Honba za botama: část čtvrtá.
Co mě ale nejvíc potěšilo za pátek byl večer. Šli jsme s přítelem do kina. Já moc do kina nechodím, ale viděla jsem rozhovor s jednou českou režisérkou, která mluvila o rodině, která žije bez systému (což mě neskutečně zaujalo, že), mrkla na další asi 4 videa, přečetla si o tom pár článků (to všechno před spaním) a zjistila jsem, že to právě v tento čas bude mít premiéru, tak jsem blokla lísky a šli jsme. Mělo to kouzelnou atmosféru už i díky tomu, že jsme nebyli v multiplexech, ale v městským kině a byla to taky moje premiéra. Cítila jsem se tam děsně fajn a i ten film se mi dost líbil = čekej recenzi.

V sobotu jsem udělala radost rodině a nejspíš malýmu bráchovi nejvíc, protože jsem neočekávaně přijela na oběd. Sama jsem z toho měla radost, protože děsně pršelo a já neměla deštník, tak se malej brácha oblíkl a utíkal na zastávku s deštníkem (je to cca kilásek), abych ještě víc nezmokla. Cestou jsme si povídali a bylo vidět, že má radost, což já jsem měla taky.
Odpoledne jsem ucítila závan radosti, že sedím na trávě a nechávám do sebe hřát slunko. Nerouš lítal kolem a my jsme si s přítelem a s kámošem jen tak povídali.

V neděli jsem byla šťastná z toho, že jsem v lese. Nic víc, nic míň.

Přemýšlet takto, co mi udělalo radost je těžký. A vlastně nevím, proč by to těžký být vůbec mělo? Vždyť nemůžeme žít pořád jen ve stresu a v touze něčeho dosáhnout/něco mít. A o tom to je. Chtěla jsem si uvědomit, jak jsou ty "malý" radosti cennější než ty koupený. Jak je potřeba se zastavit a prožít danou chvíli. Jak se radovat z maličkostí, kterých je tu plno, ale my si jich nevšímáme, protože třeba na to nemáme čas, netrkne nás to.
Zkus si sepsat svůj týden a sám/sama uvidíš, jakej život plnej radostí vlastně žiješ.

Takže, hezkej šťastnej týden všem .)

1 komentář:

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)