7. července 2015

NAROZENÍ

Narozeniny jsou strašně divná věc. V jeden den si na tebe vzpomene tolik lidí, že je to prostě zvláštní. No a ještě k tomu ti něco přejou.
V jeden den!
Nesmyslnost.
Všichni bysme si měli přát pořád něco, ne ale jen v jeden den.
Jo a k tomu dárky. To mi přijde jako taková nucená věc. Prostě se to dělá...
Narozeniny nemám ráda.
Nikdy jsem je ráda neměla.
Když jsem začala víc studovat satanskou filozofii, tak právě narozeniny jsou prý největším svátkem.
Proč?
Protože jsi byl zrozen a vypuštěn na tento svět. Právě v jeden den, v jednu určitou hodinu jsi začal nabízet sám sebe světu. Přinesl jsi svou podstatu do života a tím ovlivňuješ podstatné bytí těch druhých. Ty sám jako jedinec jsi jedinečná bytost a právě v ten jeden den by ses měl tak vnímat. Měl bys dělat něco, co normálně neděláš, oslavit svou duši něčím netradičním.
No já brečím například.
To je pro mě netradiční dost. Brečím, protože mi to všechno přijde právě smutný. Je mi právě dnes 23 a nic jsem nedokázala. Ničím jsem se nepřičinila, nic jsem nepostavila, nikoho jsem nezachránila, nikomu jsem nějak extra nepomohla, nic jsem nevybudovala.
A to je hrozný.
Jsem o rok starší. O trochu blíž smrti. Krůček po krůčku.
Všichni přejou "všechno nejlepší" a 100% upřimně to myslí rodina a pár fakt dobrých kamarádů. A možná brečím i proto, že můj nejlepší kámoš, rodina, láska a pohon do života se dneska právě taky narodil a slaví 4. narozeniny a já mám v hlavně jen to, že se bojím, že se mu něco stane a já to prostě nepřežiju. Na druhou stranu vím, že takto přemýšlet nesmím, protože věřím, že se to pak stane. Všechno je to v hlavě.
Na narozeniny prostě uvažuju dost ponuře, depresivně. Díky tomu ani neslavím narozeniny. Slavila, jakože fakt slavila jsem je 2x a je to stejný pořád. Opít se, tancovat, dělat blbosti a jít spát.
Achjo, tento článek je děsná slátanina toho, co se mi právě teď děje v mozku. Takovej velkej zamotanej drát a proto tento článek nebudu nijak upravovat a nechám ho tak.
I se všema chybama, který se tam najdou...
A abyste věděli, tak jsem přestala řvát, převleču se z pyžama, vysaju, umyju země, koupelnu, mezitím umřu na vedro, ale pokud ne, tak půjdu po obědě na zahradu s oslavencem a budem zalívat a stříhat keříky, opráším Čičince hrob a dám jí pusu a tak.


Přeju všem, co tento nesmyslnej výplach četli hezkej sedmičkovej den .)

4 komentáře:

  1. Naprosto tě chápu. Narozeniny mě štvou. Hlavně pořád všem říkám, že nechci žádný dárky, pak dostanu nějakou kraviny a co s další takovou věcí :D
    Tak všechno nejlepší ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je nejhorší. My to teda vyřešili tak, že si dáváme peníze, ale třeba babičce zase ne, že jo :D
      Jinak díky ;)

      Vymazat
  2. :( teď se cejtím stejně, akorát o pár dní později no..

    OdpovědětVymazat
  3. :( teď se cejtím stejně, akorát o pár dní později no..

    OdpovědětVymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)