DOPŘEDU

září 13, 2015

Poslední dobou se cítím strašně prázdná. Jakoby moje duše potřebovala jít dál.
No ale kam?
Jó to by mě taky zajímalo.
Prvně jsem si myslela, že je to nějakej krátkodobej výpadek, tak jsem si řekla, že to zaženu nějakou materiální věcí no a nakoupila jsem tisíc věcí na výrobu domácí kosmetiky, která teda slaví úspěch a teď to po mě všichni chcou, dokonce Tom chce založit na to byznys (haha), ale nebylo to ono. Sice mě to děsně těší a baví a jsem spokojená (zrovna stavím přírodní laboratoř), ale ne. Tak jsem si šla koupit nějaký oblečení. Oukej sehnala jsem jen tu jednu mikinu za pade. Taky nic. Prostě materiálníma věcima to nevyřeším. Tak jsem jela na chatu, byla s rodinou, jela na výlet, vlastně na několik výletů a stejně to nezabralo.
Musím udělat něco víc. Musím se nějak posunout, jít kupředu. Tom mi na to řekl, že se vezmem. Ne, drahoušku, to jsem nemyslela.
Lidi v mým věku jsou teprve tam, kde já jsem byla před 6ti lety. Jsem dost vepředu a občas na to trpím.
Vdávat se ale nepotřebuju a děti nechci.
Úplně nejraději bych se přestěhovala. To by mi pomohlo a to dost, ale to jen tak nepřijde, což mě dost trápí, neboť jsem děsně nespokojená s tím, kde žijem...



Uvědomila jsem si, že jsem vskutku budovací typ. Já potřebuju věci vytvářet, opravovat, budovat! Věci navrhovat, plánovat.. Jo hlavně plánovat, sepisovat, papírovat, úřadovat - tak jsem tomu říkala, když jsem byla malá.
Došla jsem k názoru, že se musím začít živit něčím, co mě naplňuje a co splňuje tydle kritéria.
Jako fakt. Systému se nevyhneš, tak musíš najít to, co tě baví, co tě naplňuje a co není práce jako práce. Chápeš. Život je moc krátkej na to, abys dělal většinu času to, co tě nebaví.
Mě moje práce baví na jednu stranu, ale utlačuje mě. Zakrývá mou podstatu a to mě ničí. Bejt osm hodin denně někde, kde to nemáš rád (teď myslím centrum města) a nemoct dělat to, co chceš je prostě hrůza. Navíc seš prostě zavřenej, necítíš paprsky, necítíš stromy, nemůžeš ven, protože prostě musíš bejt v práci! Můj mozek mi říká "běž dělat něco smysluplnýho". No jasně, on má někdy tak dobrý nápady, že nevim, kde to bere. Ale má pravdu. Zatím jsem mladá a mám sílu, ale jednou to tak nebude. Když děláš něco, co nepovažuješ za tvůj sen/cíl/wotevr, tak je všechno zbytečný. Připadá mi zbytečný prostě chodit do práce a prodávat tam hadry. Já ty hadry nevymyslela, já tu firmu nezaložila. Proč vkládat tolik svý energie do něčeho, co není tvoje a vlastně to dělat pro někoho jinýho? Proč to dělat? Ztráta času!
Byl nám dán nějakej čas na týdle planetě v tomto období na tomto světě v tomto čase, tak ho využijme ve svůj prospěch přece. Buďme sobci a pojďme dělat to, co nás baví a co chceme!
Tak.
Teď přijdi na to, co to vlastně je...




Čím obohacuješ svůj život ty?

You Might Also Like

5 komentářů

  1. Je zajímavé číst o tom, jak uvažuješ o životě :) Také jsme vždy byla "trochu napřed".A také mě často napadá, že bych chtěla od životě "něco víc", a mám konečně pocit, že to postupně nacházím. Ale ta myšlenka na domeček vprostřed šumavských lesů a hájů (kde bych se mohla kreativně vydovádět, péct a kutit bylinky) mě asi nikdy nepustí ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já se právě taky už dost nacházím a v určitých věcech vím, jakým směrem jít, ale nestačí to a chci jít ještě dál. Svýho domečku se nevzdávej, všechno se splní ;)

      Vymazat
  2. Já tedy moc napřed nejsem, hlavně co se vztahu týče. Ale teď mě čekají dva obrovské kroky a obou se dost bojím. Nastupuji na VŠ na vysněný obor, který sice má smysl, ale uplatnění nulové, biologii. Pro mě je totiž smysluplná práce se zvířaty a rozhodla jsem se, že do toho prostě půjdu po hlavě.
    Tím dalším krokem je stěhování se s přítelem do bytu. Jsem mamánek a nejraději bych byla doma, ale po pěti letech vztahu to prostě chce nějaký krok kupředu. Jsem z toho fakt celkem vyděšená, ale zároveň se těším. Je mi líto mamky a táty, a to se chci stěhovat do 5km vzdáleného města...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi ti tydle kroky závidím, protože se něco děje a jsou to fakt události, který já mám dávno už za sebou a teď mi chybí. Přeju ti, ať ti to vyjde a stěhování se neboj, je to super ;) Jinak biologii studovala kámoška kvůli stejnýmu záměru a studium nedokončila, nebylo to to, co si představovala, tak snad tobě to vyhovovat bude .)

      Vymazat
  3. Mluvíš mi z duše. Mám stejné myšlenky už nějakou tu dobu...

    OdpovědětVymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)