VŠECHNODOHROMADY

října 17, 2015


Už skoro týden v kuse prší. Ráno nezvládám vstávat. Je tam tma. Tyto dny doslova popouzejí zůstat doma. Zachumlaná v dece, pít teplej /a bylinkovej čaj z bylin, který jsi během roku nasbírala/, číst si knížku, hledat inspirace na netu, odpočívat v teple. Nosit huňatý ponožky a svetry. Péct dýňový muffiny. Tak to by byl ideální podzim. Jak ráda bych ho takto prožila. Zase. Jako malá to bývalo kouzelný. Před nedávnem jsem šla kolem našeho bývalýho domu. Na všechno jsem si vzpomněla. A děsně moc mi to chybí. A možná proto se těším, až toto vytvořím pro svoje potomky. Vzpomínky. Někdy jsou to jediný, co tě zahřeje. Není dobrý se jima ale přejídat. Jak řekl můj oblíbenec "vzpomínání je forma utrpení". Snažím se tím řídit, ale někdy je to těžký. Zvlášť, když ty vzpomínky máš kousek od sebe a máš je rád. I tak se těším, až budu velká a budu péct pro svoje uličníky muffiny a oni budou mezitím lítat po lese, kterej je mokrej a studenej. Však u krbu a u pohádky se zahřejou.
Víc a víc si uvědomuju, kam směřuju. Kam můj život spěje. A on fakt spěje. Sám od sebe do sebe zapadá jak puzzle. Zrovna teď je můj přítel ve sklepě a vyrábí tam onu další věc se kterou bude podnikat. A já mezitím vyprala a nakrmila psa. Stihla jsem i napsat článek. A do toho jsem ještě vymyslela, jak bude můj kousek pracovny vypadat. No a taky jsem poplatila všechny možný účty. Od příštího roku to všechno začne. Od příštího roku začínáme šetřit na život. A to tvrdě. Já jsem teda už začala, ale jen tak zlehka. Potřebuju dřevěný bedýnky. Chci si je obrousit a natřít. Ještě ale nevím co s nima. Kámoš porozdával nábytek, tak jsem si zamluvila jídelní stůl a židle. Mám potřebu renovovat a protože se snažím být ekonomická a ekologická, tak nechci moc věcí kupovat. Stejně jak s tím oblečením. Našla jsem si čtyři svetry v háemku, který fakt chci a potřebuju /no jasně/, ale při sečtu cen jsem brečela. Já prostě nedám za svetry přes tři tisíce. To je naprostá hovadina. Radši ty peníze investuju do něčeho, co se vyplatí... A pak mi volá mamka, ať skočím za ní, že je v jednom sekáči. Odnesla jsem si odtam přesně ty svetry, který jsem měla ve WL a to prosím jen za dvěstěsedmdesátkorun celkem. Teď jsem jen tak, protože se mi chtělo přestavěla pracovnu. Snažím se tu vytvořít čistotu. Jako dyzajnovou čistotu. Vyhodila jsem spoustu věcí. Odlehčuju prostě celej byt. Nesnáším zbytečnosti. Zabírají místo. Necháš je tam jen proto, páč co kdyby jednou jich bylo potřeba. Hovadina. Vyhoď to. Jdu vařit. Mám hlad. Hezkej víkend!

You Might Also Like

2 komentářů

  1. Poslední měsíce jsme vyhazovala nepotřebné věci skoro každý víkend. Že je to obrovská úleva nemít zbytečné věci, co? :)
    A secondhandové svetry mají stejně největší kouzlo!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě, o té úlevě ani nemluvím. Mám pocit, že jsem čistější i já, skvělej pocit. A o svetrech je to pravda, mají pak co povídat .)

      Vymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)