6. listopadu 2015

CO UŽ

Tři dny v kuse mě bolela hlava. První den mě bolela tak moc, že jsem prospala 11 hodin. Druhej den to bylo lepší, ale pak to stejně zase začalo. A třetí den jsem to už ani nevnímala. Přemýšlela jsem čím to tak asi je.
No depka.



Kámoška mi řekla dost zajímavou teorii, kterou slyšela. Deprese je prej hlubokej odpočinek mysli. A to mě tak dostalo, že nad tím už pár dní dumám.
Když si shrnu poslední týdny našeho žití a bytí, je to dost hrozný. A je to tak jen kvůli penězům. Jak já ty papírky nesnáším! Když jsem zjistila jednu věc, přišla další a další. Prvně jsem to až tak moc nevnímala, ale pomalu se to na mě celý sesypalo a teď jsem zasypaná tak, že právě spím 11 hodin a jsem pořád vyčerpaná nejen psychicky, ale i fyzicky. Nic mě netěší, právě naopak. Nemám z ničeho radost, nemám chuť na lidi, všechno je takový šedý. I slunko. V lese, když se ocitnu je to lepší, ale pak si na všechno zase vzpomenu a přijde to znova. Vnímám malou část světa a nejsem schopna pojmout větší. O bolestech hlavy už psát ani nebudu...
Tak moc jsem se snažila a snažím dostat náš život do správných kolejí, že jsem musela dostat varovnej signál toho nechat a trochu si odpočnout. A teď to chápu. Takže po ty tři dny, co jsem nevnímala nic a nikoho jsem se řídila radou pana Fostera a prostě jsem nechala svou duši nic nedělat. Z počátku to bylo dost divný a těžký, ale pomohlo mi to. Stále cítím, že musím ještě nějakou chvíli nechat tělo i mysl odpočívat, ale myslím, že to nebude trvat dlouho a zase se postavím na nohy, páč já jsem bojovník, já se nedám! K tomu všemu jsem šlápla do hovínka a lezl po mě pavouk, takže... ono fakt něco dobrýho přijde.
Věřím tomu.



Hezkej víkend všem bytostem a buďte šťastní <3

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)