ZÁCHODOVEJ FILOZOF

ledna 31, 2016

Každý ráno co vstanu, zajdu si prvně na záchod a tam to přijde. Nevím proč, ale určitým smyslem mě chození na toaletu dost filozoficky nabijí. Dobře se mi tam prostě přemýšlí...
No a co přijde?
Jo pardón, zase jsem se nechala unést. Prostě každý ráno už na wc přemýšlím, proč musím jít do práce. Navalí se na mě všechny pracovní vzpomínky, všechny možný situace, lidi, problémy, lidi, blbosti, a zase ty lidi a lidi. Začnu se třást, někdy se mi udělá i nevolno a někdy se mi chce strašně brečet. Mám v sobě hroznej pocit. Příčí se mi pracovat. Pracovat pro něco, co nemá smysl. Pro někoho, kdo nemá smysl. Nemám absolutní chuť vkládat svou energii, svý nápady a ztrácet čas pro někoho, pro něco. Obecně ale musím přiznat, že firma, pro kterou dělám má dobrej základ, silnou filozofii, má duši a hlavně je to poctivej produkt. Věřím v tu značku, ale tím to hasne.
Na základce mi můj učitel říkal, že na mě obdivuje mou cílevědomost a upřimnost. Že to někam dotáhnu. Že nejsem a nebudu obyčejná. Na střední jsem to slyšela od různých učitelů. Když si toto uvědomím, nevím vůbec, proč dělám to, co dělám. Nedává to smysl. Ptám se na to pořád. Dívám se na oblohu a ptám se tmy, proč jsem tam, kde jsem. Proč to tak je? Co má toto za smysl? No nějakej to mít musí, protože toto jsou hodnoty ve který věřím.
Jsem pracovně dosti nespokojená a k mé nespokojenosti hrají víc a víc. Už ani pořádně neumím mluvit s lidma a ve výsledku je to moje hlavní náplň práce. Začalo mi být jedno, jestli si tam ta paní vybere něco, co jí bude k ničemu. Její věc. Tahle moje fáze je už hodně špatně, většinou ji bezmyšlenkovitě usekávám.
Protože jsem ale věděla, že toto a cokoliv jinýho prostě pro mě nebude a celkově pracovat pro někoho je pro mě naprosto demotivující, vymýšlela jsem, co dělat.



Trvalo to nějakou dobu, ale došla jsem na to. No a bylo to vlastně i jednoduchý, jen jsem si na to nevzpoměla. Hodně věcí, těch pravých věcí najdeš v raným věku. Já se k nim vracím. Stejně, jako když jsem prohlásila, že hledám chatu, protože chci žít v lese. Pořád být na blízku přírodě, protože tam já patřím a tam je mi nejlíp. A jako děcko jsem byla v lese pořád! Moje srdce po tom začalo zase toužit. Vyšlo si na cestu, která se skládala z různých části a nic nebylo to pravý. Cestou do minulosti jsem si vzpomněla na všechno to, co jsem slýchávala ve školách a od různých lidí. Představovala jsem si samu sebe na různých místech. Pak jsem to zkombinovala s tím, jaká jsem teď a vyšlo mi to, co když bych poslechla už dááávno, mohla jsem být jinde.

Sestavila jsem si takovej bussiness plán. Jo dobře, prostě seznam. Jsem úchyl na seznamy, všichni to víme. Ten seznam v sobě nese krátký body o tom, co potřebuju udělat, abych byla tam, kde být chci. Nosím ho v Moleskinu, opět, abych o něm přemýšlela a vždy si na něj vzpomněla.
Nevím, jak dlouhá cesta to bude, ale protože nemám moc času, šlapu na tom už od podzimu. Čeká mě spousta papírování, úřadování, pochůzkování, vymýšlení a přemýšlení. Budu muset na různý školení a kurzy. Budu muset řešit daně, faktury, účty a všechny takový ty věci, který nikdo moc rád nemá. Nebojím se jich. Těším se na to.  Budu všechno dělat jen a jen pro sebe a já jsem tvrdej šéf. Těším se na to, že budu pracovat klidně 12 hodin, že budu doma, páč k mojí práci bude zapotřebí jen Mac (a notes).Všechno mám naplánovaný a přijde mi to krásný.

Každej by na to měl přijít a měl by jít za tím! Stůj co stůj.

Jste spokojení se svou prací? Chodíte tam rádi, naplňuje vás to a baví vás to?
To by mě fakt zajímalo...



/btw prostě jsem se musela vypsat/
J.

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Zatím jsem teda student střední školy, ale už teď si říkám, že nechci skončit někde v kanceláři za pc a dělat nějaký faktury nebo nedej bože v McDonaldu. Teď se sestrama zkoušíme dát do kupy jeden takový projekt a jestli to vyjde, tak můžeme začít podnikat. Bylo by to super, kdyby to vyšlo, vím jaký je to pocit, se na něco tolik šíleně těšit. Takže ať je to v tvém případě cokoli, držím ti moc palce!
    www.jdeocestu.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co bych dala za to, kdybych byla znova na SŠ. Tam nebyly žádný starosti a život byl jednodušší. Tomu ale stejně neujdeš, takže je super, že něco rozjíždíš. Já měla taky tisíc plánů a hodně věcí jsem udělala, ale až minulej rok jsem se o sobě dozvěděla moc věcí, který mi na všechno pomohly dojít. Jsem za ně ráda. Snad tedy jde o tvou cestu :)

      Vymazat
  2. Jako bych to psala já :D Teda, práce mě baví, ale nechci tím žít. Nechci jít dál studovat jen kvůli titulu. Chci dělat něco, co má smysl. Co mě bude skutečně naplňovat. Nevím, zda mě to uživí. Ale pomalu začínám, mám vizi, zatím jen maličkou, ale věřím tomu, že ta pravá cesta se postupně ukáže :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se ukáže, stačí jen věřit a poslouchat :)

      Vymazat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)