31. března 2016

OPAK JE PRAVDOU


Když jsem byla malá, strašně jsem se těšila až vyrostu. Mluvila jsem o tom často a často mi táta říkal, ať si užívám toho, že jsem dítě. Jenže já chtěla být nezávislá a svobodná. Myslela jsem, že být dospělý znamená být svobodný. Že až budu mít svoje peníze,  naložím s nima jak budu chtít a potřebovat. Že budu mít svobodnou ruku v tom, jak bude můj život vypadat. Že budu plánovat sama svůj život, svou cestu a svůj cíl.
Opak je pravdou.


Ráda a někdy i se slzama v očích vzpomínám na to, jak jsem jako dítě s bráchou kradla kukuřice na poli jen proto, abysme je pak mohli k večeři na ohni sníst. Jak jsem si jezdila po lesích, sbírala kytky s mamkou a dělaly z nich obří kytice i když jsem to moc ráda neměla, protože mi to jako dekorace přišlo zbytečný. Nebo jak jsme si na druhé chatě vzali loď a pluli jsme ráno po snídani na nákup, aby bylo co jíst k obědu. To byla pravá svoboda. A já ji neviděla. Brala jsem ji jako samozřejmost a myslela jsem, že mě škola strašněmoc omezuje.

Opak je pravdou.

Škola je svým způsobem jistý omezení, ale ve výsledku je to celý na tobě. Chceš jít raději ven, než se učit? Běž si, ale nezapomeň, že to ty dostaneš pětku, né já! Škola ti vlastně dává volnou ruku a je to celý na tobě, jak s tím naložíš. Občas do toho zasahují rodiče, nutí tě něco dělat a nějak šlapat. O tom já moc nevím. Byla jsem ve škole celkem normální dítě, nikdy mi nešla matika, ale literaturu, tělák a zemák jsem měla nejradši. Děsně mě bavilo dělat referáty, měla jsem pocit, že pracuju v kanclu a to se mi vždycky líbilo. Samý svorky, děrovačky, různý druhy papírů, klid a žádnej shon. Po škole jsem si udělala úkoly, zmákla nějakej ten referát a pak jsem celý odpo měla volno a dělala jsem, co jsem zrovna chtěla. Někdy jsem se i nudila, a tak jsem si vzala kolo a jezdila jsem všude možně po okolí, nebo, když se mi zrovna ven nechtělo, hrála jsem na Playstationu, malovala jsem si, hrála jsem si s mladším bráchou, nebo jsem jen tak plkala s mamkou v kuchyni. A myslela jsem si, jak jsem svázaná...

Opak je pravdou.

Teď, když to vím je mi po tom dítěti smutno. Táta měl jako vždycky pravdu. Ale jako dítě jsem ho pochopit prostě nemohla, neboť jsem to neměla vyzkoušený. Tak to mám se vším, dokud si něco nevyzkouším a nezkusím, nemůžu vědět.
Být dospělý znamená mít závazky. Znamená to bejt v kleci. Znamená to mít svobodu, až odpracuješ 8 hodin denně a vlastně ani potom ta svoboda nepřijde, po otrokaření přijdou povinnosti na který není v době otrokářské práce čas, protože ti někdo řekl, že musíš dělat něco pro něj.
Z celýho srdce nenávidím klece a bojuju s nima od mala. Nenávidím, když mi někdo řekne "musíš". Nenávidím, když vím, že zase půjdu zítra dělat něco, co nemá pro můj osobní život, rozvoj a potřebu co dočinění.

SVOBODA je nejvyšší ctnost! Nenechme si ji vzít. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)