ZLÍN: VÝSTAVA MINERÁLŮ + MINIRECENZE NA PRAŠÁD, MR. COFFEE A KAVÁRNA TOVÁRNA

března 01, 2017

Zlín mám moc ráda. Oblíbila jsem si ho hnedka na poprvý, když jsem tama projížděla na dovolenou a zamilovala jsem ho, když jsem tam na podzim roku 2016 jezdila pracovně každej tejden po jeden měsíc.
Je fakt, že architekturou je dost jednoduchej a možná i nezajímavej. Nebo aspoň pro brňáky. V Brně se mísí opravdu velký množství stylů i barev a to dokonce i na jednom místě. Já to právě moc nemusím a třeba náše hlavní náměstí, náměstí Svodoby je toho příkladem. Prosklená budova vedle renesanční napojující se na komoušskou banku. Tak to prostě v Brně je. Ale pak tu máme ulice, nebo rovnou i čtvrtě, kde nic takovýho nenajděš a vše hraje v jedné tónině, třeba takový Černý Pole, který jsou nahoře dost funkcionalistický a dole renesanční, nebo část Úvoz. No hold jak říkám, Brno je architekturou dost posetý a každej tu najde kousek něčeho, co má v oblibě.
Ve Zlíně tomu tak není. Zlín je dost organizovanej a jednotnej. Paneláková oblast  je prostě na jednom místě, jinak jsou všude domečky. Kolem hlavní třídy jsou to samozřejmě Baťovy domky a domy, takže pokud nemáš šanci opustit ve Zlíně "centrum", tak nic jinýho než cihláče neuvidíš. Naopak na okrajích jsou zas různý samostatný domky se zahradou a ty stojí za zkouknutí, páč najednou máš pocit, že tohle nemůže být Zlín.


Každopádně, jela jsem sem za účelem výstavy Minerálů a samozřejmě jsem měla v plánu navštívit kavárny a dát si někde oběd. Jelikož, jak jsem již psala, ve Zlíně to celkem znám, ale díky práci jsem nikam extra zajít nemohla, vždycky jen co nejblíž od práce. Měla jsem ale vypsaný místa, kam se musím jít podívat, a tak jsem toho využila...
No, dojely jsme asi o 20 minut dřív, což bylo na prd, páč výstava se otvírala v 9 ráno, tak jsme hledaly alespoň místo, kde se v teple mrkneme, kam zajít na kafe. Já jsem to svoje totiž při tom brzkým vstávání nestihla a absťák se, jak jinak, projevil.
Tudíž první zastávkou nebyla výstava, ale kavárna Mr. Coffee.



Mr. Coffee je velmi útulná kavárna a dokonce i pražírna a prodejna kávy. To se mi líbí. V nabídce mají snídaňový menu, který mi přišlo i pro Brno drahý a celkově teda musím říct, že takový ceny jsem ve Zlíně nečekala, no nevadí. Co mi trochu vadilo byl dotaz, jak velký chcu kafe. To se prostě obsluha nemá ptát, protože nejsou žádný "malý espresso, nebo velký kapučíno" - tyto termíny v baristické mluvě prostě neexistují stejně tak, jako název "piccolo". Každopádně k dopátrání se správnýho objednání, kdy jsem si objednala "malý americano" mi přistálo na stalo vlastně něco, co jsem do teď neznala. Prostě už rovnou naředěný kafe. No, tak to mě hodně zklamalo.
Jinak ale, aby to nevypadalo tak, že tam vůbec nemáš chodit, tak to zase ne. Místo to bylo hodně příjemný, obsluha velmi milá a ochotná, nabídku mají bohatou a navíc je prostor celej skleněnej a zasazenej do parku, takže seš v zeleni a to je fajn! Kór ráno, páč lidi tam fakt na ty snídaně chodili.








Po snídani jsme šly rovnou na tu výstavu, která byla kousek. To je na Zlínu super, všechno je kousek a cokoliv chceš vidět, máš prostě někde za rohem, takže ani lístek na mhd si kupovat nemusíš.
Na výstavu jsme dorazily zhruba půl hodiny po jejím otevření a už byla narvaná.













K vidění byly geody, zkameněliny, kameny a minerály z celýho světa a samozřejmě šperky, kterejch tam bylo plno. Kámoška si koupila věšteckou kouličku a křišťál na krk, kterej vypadal dost tajemně až čarodějnicky a já si zakoupila kámen magnezit. Já totiž na kameny, hvězdy a vesmír moc nejsem, já jsem na dřevo a les, ale ten magnezit... No prostě kámen, kterej vypadá jak mramor a to jsem prostě musela mít! Nejlepší na tom bylo, že jsem ho koupila u strašně starýho pána, kterej byl tak strašně hodnej, že jsme měla ještě radost z toho, že jsem ho právě koupila u něj.
Strávily jsme tam hodinu a půl, páč kámoška vybírala ještě dva dárky a musím říct, bylo to dost těsný, páč malej prostor, strašně moc lidí, všichni se mačkali, blbej vzduch, no byla jsem ráda, že jsme mohly odejít na vzduch. Ale bylo to fajn.


Prašád
Po výstavě, což bylo kolem 11 hodiny jsme měly už hlad a protože čas běžel, rozhodly jsme se pro oběd, ať si pak můžem sednout ještě do jedné kavárny.
Zavítaly jsme do zdravýho samoobslužnýho "bistra" Prašád.



Prašád nebyl pro nás nic neobvyklýho, tento styl v Brně dobře známe, takže nás nepřekvapil. Prostě si vezmeš tác, talíř a nabíráš si co chceš a kolik toho chceš, podle toho to taky pak stojí.
Velmi se nám líbila atmosféra a hudba, občas to ve mě brnělo a moje mysl mi utíkala. No po obědě parádní a relaxační.



domácí bramborový hranolky, seitan na zelenině, celerová kaše, asi tři druhy salátu a česnekovo-celerovej dip - mňam!



Kavárna Továrna
Po obědě jsme se přesunuly do posledního místa, kam jsem měla v plánu jít. Byla to kavárna Továrna, která sídlí hned naproti Prašádu.


Protože ale po obědě kafe nepiju a ani teda nechápu, jak ji někdo pít může, nevyzkoušela jsem ji, což mě mrzí, ale alespoň vím, kam příště ještě zajít. 
Každopádně jsem sem měla namířeno hlavně kvůli designu, kterej je mi hodně sympatickej a ráda takový místa vyhledávám. No odhalený, bílý cihly, elektrický vedení venku, Tonky a Vitry, dřevo, velký okna a obří prostor, to já ráda. Hodně ráda. V Brně máme vlastně designově podobnej podnik a já ho řadím do svých nej.


domácí limošky a dortíček s ořechama, škoda jen, že nebyl vegan




Výlet se vydařil a těším se, až se zase do Zlína podívám, páč už mám další věci, na který se musím kouknout a kam zase zavítat. Například na hřbitov do lesa, huhůů!


Líbí se ti Zlín a nebo ti připadá nezajímavej a obyčejnej? Celkem by mě to zajímalo, páč sto lidí, sto chutí .)

You Might Also Like

0 komentářů

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)