DEN, KDY ZEMŘELA HUDBA

května 24, 2017

Stalo se to před týdnem. Sedím v práci, vypadalo to na celkem v poho den, když v tom jsem viděla na facebooku sdílenej příspěvek od kamaráda, že umřel.
Zastavil se mi dech.
Pak se mě zmocnil klidný pocit, že to je prostě fake. Nic takovýho se nemohlo stát. Napsala jsem mu to pod ten příspěvek, že to prostě není pravda.
Dvě minuty, než se mi dostalo odpovědi jsem byla v nervu. Přitom jsem se snažila být klidná.
Odpověď přišla ve formě dalšího, tentokrát anglickýho postu z celkem věrohodnýho serveru.
Zastavil se mi dech znova. Přihrnula se zima a zatočila se mi hlava. Ještěže jsem seděla! Chvilu jsem jen tak čučela do stolu a snažila se to nějak ... spolknout ...

Začala jsem hledat po netu příspěvky, informace a data. A hlavně jestli je to fakt pravda. Našla jsem i pár příspěvků, že je to hoax. Tím jsem se uklidňovala.
Začali mi psát lidi.
Hey víš co se stalo?
Víš kdo umřel?
Kámo právě jsem se něco dozvěděl.
Seš v pohodě?
V tu chvíli se mě zmocnila panika. Co mám dělat? Kde zjistím pravdu? O tomhle se prostě nežertuje.
Začala jsem hystericky brečet. Bože ještěže jsem byla v kanclu sama.
Chvěla jsem se.
V hlavě mi lítaly myšlenky typu "to není pravda, to se nemohlo stát, nebyl důvod".
Půlku dne jsem byla totálně v háji. Podělala jsem pár věcí v práci, bylo mi špatně, nemohla jsem jíst, měla jsem i střevní problémy. Chaos v mým těle. Totální paseka.
Nečekaná smrt.
Drogy.
Smyčka kolem krku.
Ne. Odmítala jsem tomu věřit. Ten člověk byl nade vše milující otec a manžel. Drogy nebral snad 20 let. Nikdy by se nezabil. Neměl důvod.
Jasně, jak to můžu asi tak vědět, že?
Hele je to jednoduchý. Když procitneš v hudbě, pochopíš podstatu. Já ji v tomhle případě pochopila. Věděla jsem, byť jsem toho člověka neznala, neb bydlí na jiným kontinentu, že co je zač. Věděla jsem jen při pohledu jakej je. Díky němu jsem se objevila. Díky němu jsem objevila samu sebe, svou cestu a svou duši.
Taree.
Večer jsem se musela trochu opít.
Nepomohlo to. Bylo mi špatně druhej den, nejen z pití, ale z té emoce. Z psychickýho vyčerpání mýho těla. Už jen ta myšlenka a cítila jsem jako troska. Vlastně naprosto stejně, když mi umřel děda a nebo kočka. Tíha na hrudi. Negativní myšlenky, deprese, všechno špatně.
Byl uprostřed turné. Po koncertě mu prý nebylo dobře. Vzal si jakejsi prášek. Volal si se ženou. Ta posléze zavolala sekuriťákovi, aby ho šel zkontrolovat do pokoje, neb nebere telefon a naposled se mu pletl jazyk. Prý byl unavenej, řekl. Není divu. V 52 letech lítat skoro každej den furt někam jen proto, že chtěl být s rodinou, koncerty každou noc, přetrhanej režim, oslabení, únava, málo spánku, vyčerpanost.
Sekuriťák vyrazil dveře a našel ho ležet na podlaze v koupelně. Prý měl i smyčku kolem krku.
Ten prášek co si vzal měl jako vedlejší účinky "sklony k sebevraždě". Hlavně ho prý nemá úžívat někdo, kdo bral někdy drogy.
Možná to celý pravda je, možná se dozvíme ještě jinou verzi a možná se nikdy pravdu nedozvíme.
Stalo se to 17.5.2017.
Umřel Chris Cornell.



Je hrozně těžký popsat, co pro mě byl. Čím vším pro měl byl. Já jsem člověk, co miluje hudbu. Co prožívá hudbu a co bez ní prostě nemůže být.
Cornell pro mě tvoří tak 70% mýho playlistu. Nemám páru co teď budu tak měsíc, než to přejde poslouchat.
Cornell pro mě neznamená ale jen hudbu. Skrz jeho texty jsem pochopila podstatu života. Našla jsem samu sebe. Objevila jsem věci, o kterých jsem neměla páru, rozšířil mi obzory. Dal mi odpovědi na moje základní otázky. Nastolil mi klid v duši. Ukázal mi porozumění a zamyšlení se nad ostatníma. Ukázal mi barvy. Byl mým spirituálním průvodcem. Moje spřízněná duše, moje polovina.

psala jsem o něm taky zde

You Might Also Like

0 komentářů

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)