31. května 2017

MOJE LOVESTORY

Budu se vdávat! Pro někoho stará informace, pro někoho (a myslím, že pro většinu z vás) informace nová.
Jak to celý začalo? Všechno se dozvíš!


Jsme spolu 9 let. Já a přítel. Drsný co?
Ani ne, nějak mi to nepřijde. Já vnímám čas asi trochu jinak. Sama to nechápu, 9 let ... 
No, nebudu nad tím laborovat, už dávno jsem to vzdala a dávno jsem zjistila, že to nechápu a vlastně mi to vyhovuje. 
Abych začla od začátku. Svýho budoucího manžela znám od mala. Bydlel za rohem od nás a chodil na stejnou základku, kde mimo jiné chodil i můj brácha, moje máma pracovala v kuchyni, můj táta jim tam jezdil opravovat myčky a různý zařízení, babička tam uklízela a děda tam dělal parkety. Poznala jsem ho ale vlastně díky bráchovi, neb byli a jsou kamarádi, často spolu chodili ven a často se díky tomu u nás doma objevoval.
Vždycky jsme se akorát pozdravili, párkrát prohodili pár slov a tak. Nic neobvyklýho. Když mi bylo cca 14, začala jsem se (nečekaně) zajímat o kluky. Brácha tahal k nám domů spoustu kámošů, bylo z čeho vybírat, dodnes se se všema stýkám a mám je ráda. No ale mně se právě zalíbil on. Jenže, bylo mi 14! Takže když se to tak nějak provalilo (jo borci jsou drbny), tak mi bylo oznámeno, že přece s žádným (a ještě k tomu starším) klukem chodit nemůžu. Problém byl i právě v tom, že to byl bráchůj kámoš a on nechtěl, abych se s nějakým spakovala.
No oukej, uběhl asi rok, sedím si v solárku, který je mimochodem vedle domu, kde bydlel a zvoní mi telefon. Číslo, který jsem neměla uložený.
Haló?
No a byl to on. Prý jestli bych nešla kalit.
Kalit?! Co?! Já?!
No jo v tom si uvědomil, že mi je vlastně 15, že jsem slušná holka a že slovo kalit mi nic moc ještě neříkalo (kalení začalo v 16, ehm). 
Tak prý jestli nepůjdeme ven. Někdy.
Oukej, tak se domluvíme a zajdem no.
-
Nechápala jsem, proč mě zve ven. Nedošlo mi to.
Když nastal ten den, mamka se furt pochechtávala a trousila poznámky typu "no jo Jája má rande".
Mami prosím tě, to je jen Malda. Ty naděláš.
No fakt mi to nedocházelo! Takže jsem se nijak spešl nechystala, prostě zazvonil, já čapla bundu a šli jsme.
No byla jsem dost překvapená co po mě chce, proč chce jít zrovna se mnou ven.
Dopadlo to tak, že jsem si povídali na lavečce u řeky. Dozvěděla jsem se, že miluje dobrmany, že má už druhýho a že chce mít jednou taky svýho dobrmana, kterej se bude jmenovat Nero.
Aha super no, tak náš soused měl dobrmana Nera, se kterým jsem vyrůstala, kterýho jsem milovala, kterej mě zachránil od našich "tmavších spoluobčanů" a kterej byl pro mě prostě pan pes! Věděla jsem, že jednou, až budu velká budu mít dobrmana Nera... 
Jo. Naprostá souhra. Byla jsem z toho vedle. On taky nechápal.
Další střela přišla, když jsme se bavili o hudbě. Pak filmy, pak jídlo, pak auta a motorky a ...
Nebudu to natahovat, prostě jsme spolu chodili víc a víc ven, trávili spolu víc a víc času a asi po dvou měsících jsem přiznala, že spolu chodíme.
Po třech letech (třech a půl cca) jsme se na ani ne dva měsíce spolu rozešli. Pak jsme ale přišli na to, že to bylo zapotřebí, abysme spolu zase mohli být. Tak jsem se k němu nastěhovala a pořídili jsme si psa. Dobrmana Nera. Od té chvíle se z nás stala rodina.
Bydlíme spolu 6 let, 6 let co máme naši černou divokou obludu a prostě jsme spolu (bez těch dvou měsíců) 9 let.
No a 9.9. tohodle roku se vezmem :)

4 komentáře:

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)