21. června 2017

KECÁM, PLÁCÁM, UDRŽUJU KONVERZACI

No a je to tady. To nesnesitelný vedro. Ty noci, kdy nemůžeš ani ležet, páč umíráš na horko. Ty tlaky v hlavě. Ten pot. Ten těžkej vzduch. Ta bezmoc a touha po chladu. Neustálá žízeň. Nechuť k jídlu. Nechuť cokoliv dělat, páč jen se pohneš a už po tobě teče pot. Světlo až pomalu do 22h. 
Ne. Tohle já prostě a jednoduše naprosto nesnáším. Léto bych zrušila. Hnedka. A taky si nemůžeš nic pomalu oblíct, páč se chceš zeslíct už jen ze svý kůže. No těším se na podzim. Brutálně.


Zjistila jsem (když ještě navážu na to léto), že půlka mýho letního oblečení se mi nelíbí. Nebo vlastně se mi možná i líbí, ale mám pocit, že mě to nevystihuje a prostě ráda ho nemám. Necítím se v něm. 
Divný. Asi zase dospívám.
Navíc jsem ještě zjistila, že vlastně drtivá většina mýho letního oblečení je stará, roztrhaná a moc "punk" a že vlastně když jdu někam, kde bych měla aspoň trochu vypadat normálněji, tak nemám nic slušnějšího na sebe. No dívej ...




Taky se podivuju nad tím, že vlastně normálně takto oblíkaná už nechodím. Od podzimu do jara nosím jednobarevný trika, černý gatě, nějakej svetr/mikinu, prostě jednoduchý, basic kousky, ale v létě si klidně obleču nějaký "hardcore" triko. No jsem paradoxní!
Takže bylo potřeba tomu učinit přítrž, navštívit nějakej obchod a něco sehnat.




Zajímalo by mě, proč se teď všechny kalhoty, rifle, kraťase a sukně dělají do pasu? Já totálně nesnáším věci do pasu! Navíc v létě, no kdo toto vymyslel... Takže nejtěžší bylo sehnat kraťase. Sukně nenosím, šaty opravdu velmi zřídka, spíš jen na nějaký společenský události a to u toho ještě nadávám jak můžu. No ale sehnat kraťase s normálním pasem byl celkem záhul... Jedny jsem podědila a druhý jsem sehnala v sekáči na výletě v Bratislavě, aneb když to nemaj u nás, koupíš to v zahraničí :D



Hadrózní kapitolu uzavřu botama. Resp. odpovím na otázku z předminulýho příspěvku, a to jaký celočerný tenisky jsem si teda vybrala.
No bylo to těžký, ale nakonec zvítězily Nike Air Max. A jsem maximálně spokojená! A hrozně se mi líbí! A jsou děsně pohodlný! A miluju je a to tenisky nenosím! A už končím, pojďme dál.




Oukej. Téma "předpředminulej příspěvek". Jo dost mě to sebralo. Vlastně mě to furt ještě bere, páč tomu pořád nevěřím. Odmítám tomu věřit a tudíž to neřeším. Už jsem celkem schopna si něco od něj poslechnout, ale hnedka mi tam nabíhá ta skutečnost, navalí se mi slzy do očí a já sahám po brýlích. No děs. Tak se snažím na to co nejmíň myslet, pouštět si něco jinýho a odmítat to dál. Nevím, jak s tím zápasit a nevím, jestli dělám dobře, ale je to alespoň jediná věc, která trochu pomáhá, páč s tak silnou emocí neumím zápasit a vlastně nevím, co mám dělat.

Opět řeším práci. Opět jsem na úřadě práce. Říkám si, že pro dobrotu na žebrotu. Chtěla jsem pomoct firmě, kam chodím nakupovat jídlo a všelijaký vegan věci, páč už dlouhou dobu ta firma přežívá a nežije, ale bohužel se mi to vymstilo. No co, beru to opět jako zkušenost do života. Akorát mě opravdu hrozně nebaví být na pracáku, páč už jen vyplnit ten jejich vstupní dotazník, no děs. Snad se brzo objeví už konečně něco, co bude fakt stát za to, páč třičtvrtě roku nejsem schopna najít normální a férový zaměstnání. To je prostě konec v tomto světě...
Každopádně tento týden mám dostat odpovědi ze tří zaměstnání, tak snad něco vyjde!



Jo a ano, budu se vdávat. A upřimně řečeno už se těším, až bude po všem. Jsem celkem unavená pořád něco řešit, něco rezervovat, domlouvat a tak. Na téma svatba chystám další samostatnej článek, takže jestli tě to zajímá, určo se stav později .)


2 komentáře:

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)