ZÁSADNÍ PLÁNY A NOVINKY, KTERÝ OD PODZIMU CHYSTÁM

září 17, 2017

Když jsem tradičně na konci minulýho roku přemýšlela o tom, jakej tento rok bude, měla jsem prostě pocit, že se stane něco velkýho, že se někam pohnu, že něco objevím a že budu zase trochu jinde. Proto jsem si na první stránku svýho diáře nakreslila motto "decide to rise", abych na to nezapomínala a dělala všechno proto, aby to tak bylo, i když jsem věděla, že ta cesta prostě přijde.


Musím uznat, že začátek roku vypadal dosti slibně. Nabrala jsem novej dech a dělala jsem všechno proto, aby se věci nepřestaly hýbat, protože "moving is breathing and breathing is life, stopping is dying ..." - jak zpívá moje největší múza Chris Cornell. On má prostě vždycky pravdu!
No, každopádně jsem opět ale jen tak plynula. Nic obohacujícího na obzoru. Nic novýho. Nic, na čem by se dalo pracovat. Když pak přišla nová práce, hned druhej den jsem se utvrdila v tom, že takhle to nepůjde. A taky to nešlo.

Zjišťuju, že uzavírám nějakou životní kapitolu. Vlastně to naprosto cítím. Vždycky to cítím, když se napojím na svou vnitřní spiritualitu. Dostávám odpovědi na všechny možný otázky, hlava mi neustále šrotuje a všechno mi dává lepší smysl. Přestane mě bavit reálnej svět a ani o něm nijak nepřemýšlím. Jsem jinde, ale umím žít i tu.
Sport, energie, vitalita a síla patří tak nějak k mýmu životu. Když na to zapomenu, mám pocit, že usychám. Tenhle pocit jsem měla snad celej tento rok, neb jsem se soustředila pořád na nějakou práci, dávala jsem do toho svou sílu a pak mi žádná prostě nezbyla. Na nic. Na nic novýho.
Rozhodla jsem se, že začnu opět pravidelně chodit na jógu. Dřív jsem ji cvičila pravidelně a cítila jsem se fantasticky. Lehce a pevně. Vyrovnaně a odpočatě. Nabitě a klidně. Do toho jsem si koupila nový kolo a chystám se sjíždět traily.



Do toho zapadá další věc, kterou hodlám víc do svýho života zařadit a tou je cestování. Už jsem s tím začala. Jela jsem do Rakouska, kde jsem právě to nový kolo testovala.
Ano, jsem nejraději doma, nemám moc ráda změny (pokud to nejsou změny, který plynou z duše), ale naprosto s čistou a klidnou hlavou uznávám, že cestovat je prostě potřeba. Byť na pár dní. Zjistila jsem, že je to pro mě - pro mou hlavu - osvobozující a objevuju tím pádem svý další/nový já. Což je k životu sakra potřeba.

Trable s prací jsem se rozhodla neřešit. Vše beru tak, že je to cesta, kterou jít nemám. Od října sice budu teda pracovat zase jako klasickej zaměstnanec, ale rozhodně se do toho nehodlám už pouštět a dávat tomu tolik energie, jak jsem to doposud dělala. Budu to brát jako zdroj příjmu a do toho budu dál makat na svým plánu, kterej hodlám uskutečnit. Já totiž nevidím žádnou budoucnost v tom, být zaměstnaná pro někoho, pro něco, co mě nezajímá a nemá to pro mě nějakej vyšší smysl. Proto se hodlám pustit do svýho. 

Tuto kapitolu novějšího životního směru uzavřu spirituálně. Někdo z vás, kdo mě pravidelněji čte ví, že se zajímám o severní země a to kompletně. Když říkám kompletně, myslím tím i z hlediska víry. Severská víra je pro mě nejbližší a mám v ní nejvyšší jistotu. Abych se do ní ještě víc ponořila, koupila jsem si jednu z nejstarších knih, která byla kdy pro tento směr napsána a nechala jsem si vytetovat hned dvě malinký tetovačky, ukazující, že v tohle já věřím.



Je potřeba čelit výzvám a vnímat všechny indície, který nám život dává, jen tak poznáme svou cestu. Já doufám, že každej z vás svou cestu zná a ví, jakým směrem se ubírat.

Zatím se mějte bájově.

J.

You Might Also Like

0 komentářů

Díky moc všem za všechny komentáře či připomínky. Všechny je čtu a čtu je mile ráda .)